Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius
(1592 jihovýchodní Morava – 1670 Amsterdam, Spojené provincie nizozemské)
byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů.
Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích,[6] zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená) a Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“.
Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce.
První část (kapitoly 1–36)
Autor (poutník – vypravěč) se rozhodl prozkoumat svět, aby zjistil, jaký je smysl a cíl všeho lidského snažení a jaké povolání a místo ve světě si má vybrat. Svět je zobrazen alegoricky jako město, které připomíná labyrint a jímž prochází. Do města se vstupuje Branou života (místo zrození) a Branou rozchodu (místo přidělení stavu a povolání). Město má dále ústřední náměstí a šest ulic pro šest stavů: domovní stav (rodiny), řemeslníky, učence, duchovní, vládce a vojáky. Nad městem ční těžko dostupný Hrad štěstěny (Arx Fortunae), kam se chtějí dostat lidé toužící po bohatství, rozkoši a slávě.
Inspirační výzva: NASAĎ KOMENSKÉMU ZRCADLOVÉ BRÝLE
--- >>> jak na to:
- nakresli portrét J.A. Komenského a na oči mu nasaď BRÝLE
- NAKRESLI DO BRÝLÍ TO, CO SE OBJEVUJE NA TVÉ LAVICI
(VE ŠKOLE, DOMA...):
např.
- pastelky, tužky, pero, hudební nástroj>>> třeba se na Tebe Komenský dívá (budeš v brýlích TY JAK HRAJEŠ NA HUDEBNÍ NÁSTROJ, nebo kreslíš)
Wenceslas Hollar - Comenius, 1652
Václav Hollar (13. července 1607 Praha – 25. března 1677 Londýn), známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo.[zdroj?] Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru.
Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636.
Baroko, jako další z uměleckých slohů, také vzniklo v Itálii. Odtud se pak rozšířilo do celé Evropy. Postihlo také všechny základní obory umění. Myslím tím malířství, sochařství, architekturu i hudbu. Tento umělecký sloh trvá asi od počátku 17. století do poloviny století 18. Ze začátku bylo baroko přijímáno velice opatrně. Často se objevovaly názory na jeho nesprávnost a směšnost. Postupem času si však sám získal vážnosti.
Baroko navazuje na renesanci, a tak je zde určitá logická návaznost. Baroko však v jistém smyslu také popírá renesanci. Bere si totiž příklad z křesťanského myšlení středověku, které renesance vždy odmítala. Pro období baroka je typický "manýrismus". To je téměř samostatný, ale v jistém smyslu určující, směr baroka. Manýrismus měl v oblibě vtipná ztvárnění různých historicky důležitých postav. Také si rád hrál s optickými klamy. Pro příklad můžu zmínit slavný obraz od Giusepa Arcimbolda. Na tomto obraze je Rudolf II., významný panovník, namalován pouze pomocí ovoce a zeleniny.
Rysy:
- Barokní umělci chtěli zbořit hranice mezi jednotlivými obory umění. Tedy mezi malířstvím, sochařstvím a dalšími. Tito umělci chtěli vytvořit jakési celostní dílo, ve kterém by bylo všechno. Z části se jim to nějakou dobu dařilo. Malba například napodobuje, nebo mnohdy přímo zastupuje různé architektonické prvky (žebrovou klenbu aj.).
- Baroko oproti renesanci dává přednost nepravidelným tvarům. Tyto tvary pak skládá v rozevláté zpodobení pohybu.
- Důležitou vlastností baroka je v neposlední řadě přehnaná zdobnost. Právě ta byla mnohým odpůrcům na obtíž. Oblíbenou barvou tak byla zlatá. Stavebním materiálem, byl ten nejdrahší, mramor.
Architektura:
Nejslavnějšími staviteli byli např. Johan B. Fischer von Erlach, Lorenzo Bernini, rod Dietzenhoferů (ten působil i u nás v Čechách)
Malířství:
V tomto oboru vynikali svým uměním malíři jako Caravaggio, Petr Paul Rubens, Rembrandt van Rijn, nebo od nás Karel Škréta, či Petr Brandl
Sochařství:
Slavnými sochaři v období baroka se stali Matyáš Bernard Braun, nebo Ferdinand Maxmilián Brokoff
Hudba:
Hudebními skladateli, kteří skládali v duchu barokních ideálů, byli např. Johann Sebastian Bach, Antonio Vivaldi, nebo náš Adam Michna z Otradovic
Památky:
Spoustu zajímavých památek z oblasti architektury můžeš najít v Plzni (kostel sv. Víta, kaple sv. Barbory). Turisticky vyhledávaným je také barokní Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Na tomto seznamu zajímavých míst samozřejmě nesmí chybět Praha. Tam můžeš navštívit např. Loretu. Kdyby jsi to měl ale daleko klikni na tento odkaz www.loreta.cz/cz/index.htm a užij si třeba virtuální procházku po nádvoří. V neposlední řadě je třeba alespoň ještě zmínit hrad Kuks v Podkrkonoší. Tam najdeš např. dílo již zmíněního sochaře M. B. Brauna. Tak hezkou zábavu! :-)
Kdo byl Rembrandt?
Rembrandta není třeba představovat. Rembrandt je fenomén. Génius, kterého opěvoval i samotný Vincent van Gogh. Řekl: „Rembrandt je umělec, který se noří do hloubi všech tajemství natolik, že dokáže vyslovit i věci, pro která v řeči neexistují slova.“ A pokud se přeci jen chcete dozvědět informace o Rembrandtově životě i tvorbě, není lepší příležitost než současná výstava v centru Prahy. Ta se totiž zaměřuje na konkrétní aspekty Rembrandtova života a propojuje je s dobovým kontextem i moderním uměním.
Národní galerie Praha ve spolupráci s Wallraf-Richartz-Museum v Kolíně nad Rýnem připravuje reprezentativní výstavu věnovanou jednomu z nejvýznamnějších malířů – Rembrandtovi Harmensz. van Rijn (1606 Leiden – 1669 Amsterdam).
Ústředním dílem výstavy je portrét Učence ve studovně ze sbírek Národní galerie Praha z roku 1634, tedy z období naplněného pro Rembrandta úspěchem jak v profesním, tak v soukromém životě. Portrét však nezachycuje jen fyzickou podobu neznámého muže, ale Rembrandtovi se v něm mistrně podařilo zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce a díky výrazu tváře tak vyprávět bohatý příběh, čímž samotnou malbu staví na úroveň malby historické.
