Svatá Veronika je postava, která podle legendy podala Ježíši Nazaretskému při jeho cestě s křížem na popraviště šátek, aby si otřel tvář. Tato relikvie, tzv. Veroničina rouška proto prý uchovává pravý obraz (veraikon) Ježíšovy tváře. Podle církevního kalendáře je svátek sv. Veroniky 4. února.
Podle legendy Veronika cestou na Golgotu podala Ježíši roušku (sudarium, potní šátek), aby si otřel tvář. Kristův obraz se tak zázračně otiskl do roušky, kterou pak sv. Veronika v Římě předala Klementu Římskému. Ve středověku se scéna s Veronikou stala součástí pašijového příběhu a šestým zastavením křížové cesty.
O tomto příběhu není žádná zmínka v kanonickém Novém zákoně, poprvé je zaznamenána v latinské verzi apokryfních Akt Pilátových ze 4. století. Klement Římský byl podle křesťanské tradice papežem Klementem I. v letech 91 až 97.
Rouška považovaná za pravou nebo věrnou kopii originálu je uchovávána jako vzácná relikvie na různých místech, zejména v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, dále pak v Hofburgu ve Vídni a v Alicante a Jaénu ve Španělsku. Veroničina rouška je také známa z vyobrazení svaté Veroniky. Dalšími podobnými relikviemi s otiskem údajné pravé podoby Krista jsou zejména mandylion, rouška z Ovieda a turínské plátno.
Jak na to / INSPIRAČNÍ VÝZVA
JAK NA TO?
1. Připravte si mastný krém nebo olejíček a naneste si ho na obličej.
2. Kapesníčkem setřete z rukou přebytečnou mastnotu. Přiložte papír k obličeji a
tvář obtiskněte.
3. Prozkoumejte dotyk své tváře otištěný na papíře proti světlu.
4. Otiskujte na různé druhy papíru, které doma najdete: střihový papír, papír do
tiskárny, ubrousek, papír ze starého sešitu atd.
https://ngp-prod.brainz.cz/storage/2148/umeni_-byt-_doma_vyzva_5.pdf
Tvář Kristova na roušce Veroničině https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_744
Claude Mellan
V jednom ze svých nejslavnějších děl – Roušce Veroničině – užil Claude Mellan své osobité rytecké techniky mistrovským způsobem. Již v roce 1624 se v Římě seznámil s velkorysým způsobem rytí Francesca Villameny a pod jeho vlivem pak dále rozvíjel postup, při němž budoval stíny a plastičnost tvarů bez křížového šrafování jen pomocí různé síly ryté linie a kladením čar sledujících formu souběžně vedle sebe. Na Roušce Veroničině je Kristova tvář vytvořena jedinou spirálovou linkou o proměnlivé síle, která začíná uprostřed desky a současně i uprostřed hlavy Krista – na špičce jeho nosu a všechny zobrazené prvky obrazu jsou pak vytvářeny pomocí zesíleného vrypu a paralelních linií. Tohoto brilantního technického způsobu však neužil Mellan samoúčelně, ale současně jím symbolizuje i jednotu světa zosobněnou jak tváří Kristovou, tak i abstrahujícím způsobem jejího ztvárnění.
datace: 1649
Adriena Šimotová (6. srpna 1926 Praha – 19. května 2014 Praha) byla česká malířka, grafička a sochařka.
Celou její tvorbou prostupoval hluboký zájem o člověka, síť vztahů a symboliku lidského těla, směřoval do nitra člověka, nikoli k jeho tělesné schránce. Opustila klasickou malířskou techniku a různými technikami zpracovávala papír a textil. Spolu se svým manželem, malířem Jiřím Johnem, byli při zakládání české umělecké skupiny UB 12. Rovněž byla členkou uměleckého seskupení malířů skupiny G7.
Upoutala na sebe pozornost svou svéráznou uměleckou technikou, která spočívá v mačkání, prořezávání a vrstvení papíru. Tímto vznikala díla s otisky dlaní, chodidel nebo celého těla. Po celý život se snažila vytvářet nové techniky a postupy a přispívala tím k oživení české výtvarné scény. S životními těžkostmi se vyrovnávala svým vlastním způsobem, který se odráží v její výtvarné práci. Sama uváděla, že utrpení a bolest ji zpevnily a otevřely pro ni nové obzory. Její obrazy jsou vidět ve sbírkách např. v Tokiu, Washingtonu, Paříži, Stockholmu a na mnoha českých výstavách.
https://dvojka.rozhlas.cz/jeji-umelecky-uspech-provazely-dve-osobni-tragedie-osudove-zeny-vytvarnice-7698888
Patří k nejvýznamnějším českým výtvarným umělcům vůbec. Byla oceňována doma i v zahraničí. Její dílo je úzce spjato s jejím osobním životem. Svůj originální výtvarný rukopis nalezla po smrti svého manžela, malíře a grafika Jiřího Johna. Nebyla to však jediná ztráta, která se do jejího díla i duše otiskla.
„Adriena nebyla introvertní, ačkoliv se to z její tvorby může zdát. Byla velmi otevřený a komunikativní člověk. Potřebovala přátele, blízké lidi, diváky. To všechno byla jedna část Adrieny. Druhá byla ovšem trochu utajená. Někdy působila jako člověk, který má kolem sebe hradbu a dívá se ven jen skrze škvíry v ní,“ vzpomíná na Adrienu Šimotovou historička umění Milena Slavická.
Nezajímá mne realismus, ale realita, nezajímá mne figurace, ale člověk.
Adriena Šimotová (z rozhovoru Milana Kozelky, Existenciální dilema člověka)
Adriena se narodila v Praze v srpnu roku 1926. Pocházela z česko-francouzské evangelické rodiny a ve víře byla také vychovávaná. „Její dětství bylo velmi harmonické a krásné. V rodině panovala velmi svobodomyslná atmosféra. Patřili mezi kultivované rodiny s velkou knihovnou a uměleckými zájmy.“
Sklony k umění Adriena projevovala už od raného věku. „Jak později vzpomínala, stále kreslila panu Marii, jesličky a náměty, které byly dané křesťanskou výchovou. Zároveň ale velmi dobře hrála na klavír,“ popisuje Slavická.
Výtvarná dráha přičiněním Adrieniny maminky tu hudební nakonec o něco převážila. Za války Adriena začala studovat na Státní grafické škole u profesora Zdeňka Balaše. V roce 1945 pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k profesorovi Josefu Kaplickému. „Že bude umělkyní, vnímala už v 19 letech jako osud, jako danost, které musí dostát,” říká Milena Slavická.
Žádné komentáře:
Okomentovat