7/11 LOUTKA krásných panen

Loutka může být figurka člověka, zvířete nebo nadpozemské bytosti, určená k animaci čili „oživení“. Loutka slouží buďto jako hračka, kterou si oživuje dítě samo, anebo loutku oživují loutkoherci, například v loutkovém divadle.

Od roku 2016 je české loutkářství zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.

Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování. Podle toho lze loutky rozdělit na:

• Závěsné - marioneta – loutka zavěšená na drátu, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou. Tradiční loutka pro loutkové divadlo, ale také jako jarmareční loutka, která „hraje“ na hudební nástroj a podobně.
• Spodové: Maňásek – látková loutka, která se navléká na ruku a vodí zespodu. Oblíbená také jako hračka, zvířátko.
• Javajka nebo javánka (wajang) – loutka na tyčce nebo drátu, vedená zespodu.
• Vařečková loutka – jednoduchá loutka, vedená zespodu
• Vedené - např. manekýn – velká, obvykle látková loutka, kterou loutkoherec drží před sebou.
• Ostatní: Stínová loutka.
• Vodní loutka.
• Loutka pro animovaný film – bez vedení, pohyblivé části musí držet v nastavené poloze.