úterý 19. října 2021

4 SLONI A PLOCHÁ ZEMĚ NA ŽELVĚ

K jednomu z mýtů o tom, jak vypadá Země, patří i představa čtyř obrovských slonů, kteří stojí na krunýři želvy a svými hřbety podpírají klenbu světa.


Placka v oblacích

Myšlenka ploché Země byla poprvé vyvrácena v antickém Řecku: už v 6. století př. n. l. vypočítal řecký matematik Pythagoras ze Samu, že Země musí být kulatá. Další řecký matematik, Eratosthenes z Kyrény, pak ve 2. století př. n. l. teoreticky vyměřil její obvod. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, i v „době temna“ byla teorie o kulatosti naší planety všeobecně přijímána a například největší teolog středověku Tomáš Akvinský patřil k jejím pevným zastáncům. Přesto i v Evropě byla řada lidí přesvědčena, že Země je placka.

Definitivní konec tomuto názoru přinesly až zámořské objevy a zejména výprava Fernãa de Magalhãese, který v letech 1519–1522 obeplul celý svět. I přes bezpočet exaktních důkazů o kulatosti modré planety se však dodnes najdou lidé, kteří zarytě věří v její plochost – od roku 1956 se sdružují ve společnosti s příhodným názvem Flat Earth Society (Společnost ploché Země) se sídlem v Londýně. 
https://www.stoplusjednicka.cz/silene-teorie-o-modre-planete-zeme-jako-sest-tisic-let-stara-placka 

Fernão de Magalhães (vys: fernau de magaljajnš (port.), nesprávně magalienš, španělskyFernando MagallaneslatinskyFerdinandus Magellanus; jaro 1480SabrosaPortugalsko – 27. dubna 1521MactanFilipíny) byl portugalský mořeplavec, který sloužil španělské koruně. Jeho jméno nese například Magalhãesův průliv nebo také galaxie Velký a Malý Magellanův oblak.

Důkaz o kulatosti Země přinesla výprava, již Magalhães vedl a která ve službách španělského krále Karla V. poprvé obeplula celou zeměkouli. Z pěti lodí po třech letech obeplutí zeměkoule dokončila jen jedna, (Victoria), sám Magalhães zahynul (pravděpodobně rukama domorodců) na Filipínách. V době, kdy Magalhães se svými námořníky uskutečňoval nebezpečnou výpravu, se Španělé zaměřili na dobývání nově objevené Severní Ameriky.

 

https://edu.ceskatelevize.cz/video/1597-orientace-na-mape-poledniky-a-rovnobezky?vsrc=vyhledavani&vsrcid=Magalh%C3%A3es+ 

Je země KULATÁ?
https://edu.ceskatelevize.cz/video/8800-jak-si-overit-ze-je-zeme-kulata?vsrc=vyhledavani&vsrcid=ZEM%C4%9A+JE+KULAT%C3%81




Slon
délka videa 04:02

„Prostě hlásá do všech stran: To jsem já, buše pán!“ Pohled na toto majestátní zvíře se snad nikdy neomrzí. Vy právě teď můžete vidět spoustu slonů a malých slůňat, jak se procházejí krásnou savanou, a ještě se u toho dozvědět spoustu zajímavostí. Kam se chodí napít? Na koho si musejí dávat pozor? Věděli jste, že chobot slouží slonům také jako šnorchl? Africká příroda je fascinující organismus. Druhý největší a zároveň nejteplejší kontinent světa. Proto se neváhejte vydat za dalším dobrodružstvím právě sem.





INSPIRACE:
Nakresli 4 slony na želvě jak nesou plochou planetu Zemi






Galapágy: Ostrovy, kde Darwin objevil evoluci

délka videa 11:54

Darwinova evoluční a ve své době i revoluční teorie změnila celý dosud platný systém přírodních věd. Materiály, které Darwin během své dlouhé a vlastně nedobrovolné cesty nasbíral, ovlivnily celý jeho život a další vývoj vědeckého poznání. Trvalo však dalších dvacet let, než své poznatky shrnul do své slavné teorie, která člověka posunula z jeho role božího obrazu na úroveň zvířat. Jak to dnes vypadá se želvami, které daly legendárním ostrovům jméno? A kdo je to Osamělý Jorge? A proč se mu říká osamělý? Jakou roli hrají místní želvy právě v oné teorii evoluce?






pondělí 18. října 2021

AMERICKÁ GOTIKA - Grant Wood

Grant DeVolson Wood (13. února 1891 Anamosa  12. února 1942 Iowa City) byl americký malíř, zakladatel amerického regionalismu.


INSPIRAČNÍ VÝZVA: 
překresli základní kompozici obrazu AMERICKÁ GOTIKA 
a doplň portréty / dům (gotické okno) / co bude postava muže držet (místo vidlí)
- formát A4 / kancelářský papír nebo čtvrtka
- pastelky








Příběh nejznámějšího stomatologa, kterého nikdo nezná
I historie zubního lékařství má svoje málo známé a nepoznané hrdiny. Nabízíme vám příběh jednoho z nich. Jeho tvář zná celý svět z asi nejznámějšího amerického portrétu, ale...

...v dějinách civilizace vyskytuje zubní lékař, jehož obličej poznává veřejnost hned několika kontinentů. Jeho tvář vyšla na titulní stránce týdeníku Time, parodují ho Simpsonovi, a přesto většina stomatologů ani netuší, že si na plátně prohlížejí kolegu. Ano, mluvíme o zarputilém farmáři s brýlemi, který se na nás dívá z asi nejslavnějšího amerického portrétu. Ten se jmenuje Americká gotika a kurátoři Nového světa ho rádi srovnávají s Leonardovou Monou Lisou.

Obraz namaloval regionální realista Grant Wood (1891 – 1942), kterého inspiroval konkrétní domek v americké Iowě, jenž spojoval prvky kamenné gotiky v Evropě – lomený oblouk okna v podkroví – s chatrnou dřevostavbou Středozápadu.

Aby slohový hybrid oživil, rozhodl se před domek nakreslit postavy, které by v něm podle jeho slov „nejspíš mohli bydlet“. A jako předlohu pro ně vybral vlastní sestru Nan a svého dvaašedesátiletého zubního lékaře Byrona McKeebyho, který ordinoval v nedalekém městě Cedar Rapids, mimochodem jedné z lokalit americko-české komunity.

Přestože se jeho Americká gotika roku 1930 umístila v soutěži Chicagského institutu výtvarného umění, farmáři v Iowě ani jejich manželky zprvu nijak nejásali. Když reprodukci otiskli v novinách, ukázalo se, že většina lidí obraz chápe jako karikaturu upjatého a puritánského zapadákova a někteří veřejně doporučovali autorovi plátno narazit na hlavu i s rámem. Jiní – asi v narážce na pozdního impresionistu Van Gogha – zase navrhovali, že malíři ukousnou ucho.

Během pár let se ovšem veřejné mínění se satirou smířilo a obraz se začal prezentovat jako oslava pracovitého národa, který dokáže překonat i velkou hospodářskou krizi: „Americká demokracie stojí na práci mužů a žen, kteří mají odvážná srdce a pevně řezané rysy, jako lidé na tomto obraze,“ uváděl popisek v tisku z roku 1935.

A co na to stomatolog Byron McKeeby?

Pro nejslavnější americký obraz pózoval bez farmářky i bez domu a původně chtěl jako model zůstat anonymní. Podle kunsthistoriků ho popularita obrazu zaskočila a při pozdějším fotografování v Chicagu doufal, že ho lidé nepoznají.

Kdo by ostatně čekal, že dnes nejznámější stomatolog světa bude v ruce držet vidle?



Americká gotika zobrazuje farmáře a jeho dceru, která pózuje před jejich domem, jehož štítové okno a kružba v americkém gotickém stylu inspirovaly název obrazu. Ve skutečnosti byly modelkami malířova sestra a jejich zubař. Wood byl obviněn, že v této práci vytvořil satiru na nesnášenlivost a strnulost, kterou může ostrovní povaha venkovského života produkovat; obvinění odmítl. Americká gotika je obrazem, který ztělesňuje puritánskou etiku a ctnosti, které považoval za důstojné středozápadní postavy. 

Grant DeVolson Wood (13. února 1891 Anamosa – 12. února 1942 Iowa City) byl americký malíř, zakladatel amerického regionalismu.

Pocházel z kvakerské zemědělské rodiny, po smrti otce se přestěhoval do Cedar Rapids, záhy se vyučil práci se dřevem a kovem, načež se vyučil v umělecké škole v Minneapolis. Od roku 1913 studoval na večerní škole při Art Institute of Chicago. Velký vliv na něho měla dlouhá cesta po Evropě ve 20. letech, kde studoval impresionisty a postimpresionisty, ale seznámil se zde i s vlámským uměním 15. století. V roce 1932 pomáhal vybudovat uměleckou kolonii Stone City Art Colony u Cedar Rapids. V letech 1934–1941 vyučoval malbu na University of Iowa, nedlouho po odchodu z univerzity předčasně zemřel na rakovinu slinivky.

Woodovo umění je dnes vymezováno jako regionalismus, jehož podstata spočívá v zachycování typického amerického venkovského života především klasickými technikami. Wood jednoznačně odmítá evropskou abstrakci. Regionalismus je spojen s 30. lety, tedy s dobou Velké hospodářské krize, takže je zde často zachycen i sociální rozměr. Sám Wood je znám především díky svému obrazu Americká gotika (American Gothic) z roku 1930. Obraz se stal často citovanou i parodovanou ikonou americké kultury, mj. i v seriálu Simpsonovi.[1] Známý je také ironický obraz Dcery revoluce (Daughters of Revolution) z roku 1932.

čtvrtek 14. října 2021

RODINNÁ POVĚRA nebo SLÁNKA, kresba

Inspirační výzva: nakresli RODINNOU POVĚRU, které věří alespoň jeden člen Vaší domácnosti.
- kresba, malba, libovolný formát, gramáž...
- kdo by na nic nepřišel NAKRESLÍ DOMÁCÍ SLÁNKU / všimne si, jestli je v soli zrnko rýže atp. :-)







Pověra je víra v jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost.[1][2]

Vzdor vědeckému pokroku pověry přežívají stovky let, hlavně zásluhou tradice. Na rozdíl od náboženství nejsou pověry většinou udržovány a podporovány institucionálně. Uchovávají se především ve formě příslovípořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti. 

Druhy pověr

Pověry můžeme rozdělit na:[2]

  • vysvětlující – podávají výklad, jak nějaký jev vzniká: nemoc je důsledkem uhranutí,
  • zasahující – určitý úkon ovlivní chování lidí: postup, jak uhranout, recept na nápoj lásky,
  • ochranné – určitý úkon zamezí působení nadpřirozených sil nebo konkrétních jevů: ochrana před uhranutím, amulety, chránící před bouří, návody pro těhotné ženy, aby se jim narodilo zdravé dítě, návod, jak zabránit otěhotnění,
  • věštící – určité znaky napovídají budoucnost. Ty lze ještě rozdělit na:
    • cílené věštby – nějaká osoba si nechá vyložit budoucnost – astrologie, čtení z ruky (chiromantie), horoskop, kondiciogram.
    • odhadování budoucnosti podle určitých jevů – sem patří zejména odhad, jestli budu mít štěstí nebo smůlu.

Přehled některých faktorů přinášejících štěstí nebo smůlu

Štěstí přináší:

  • kominík, zejména pokud se ho dotkneme, nebo se chytím za knoflík
  • střepy
  • fůra sena
  • čtyřlístek
  • podkova
  • čísla 3;7
  • zvířata: bílý kůň, vlaštovka, čáp, hrdlička, slunéčko sedmitečné, světluška, cvrček, pavouk
  • doby: Velký pátek, Štědrý den, neděle, úsvit

Smůlu přináší:

  • rozbité zrcadlo
  • převržená slánka
  • věnovat nůž jako dárek – rozřízne přátelství[3]
  • fůra slámy
  • zajíc nebo černá kočka přeběhne přes cestu
  • čísla 4; 13
  • zvířata: had, kozel, vlk, ropucha, sova (zejména sýček), havran, straka, smrtihlav
  • doby: pátek třináctého, měsíc v úplňku, půlnoc, poledne, filipojakubská noc (30. dubna)

Je zřejmé, že pověrčiví lidé zvířata rozdělují především podle vzhledu, vydávaných zvuků, chování apod.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pov%C4%9Bra 

úterý 12. října 2021

PAVUČINA podle Pieta Mondriana

Piet Mondrian (7. března 1872 - 1. února 1944) byl nizozemský moderní umělec skupiny De stijl. Jeho rané obrazy ukazují abstraktní krajiny v postimpresionistickém a kubistickém stylu.


Piet Mondriaan, 1930 - Mondrian Composition II v červené, modré a žluté barvě

Maloval stále abstraktnějším stylem, až nakonec dosáhl stylu, který ho proslavil. Do roku 1920 přebírá zcela abstraktní motiv s nepravidelnou šachovnicí nakreslenou černými linkami a s mezerami maluje převážně bílou barvu nebo někdy v primárních barvách modré, červené a žluté. Tento styl je geometrická abstrakce s primární barvou.

Mondrian namaloval asi 250 těchto geometrických abstraktů, v letech 1917 až 1944. Mondrian nazval svůj styl „neoplasticism“.

Mondrian utekl v roce 1940 z válečné Evropy a strávil poslední čtyři roky svého života v New Yorku. Jeho obrazy té doby vyjadřují nadšení z městského života. Ve svém závěrečném obrazu Broadway Boogie Woogie (1942/43) jsou šachovnicové linie, dříve černé, nyní namalovány modře, šedě, červeně a žlutě. Žlutá byla zjevně inspirována žlutými taxíky v New Yorku.






Materiál a pomůcky

papír, kreslicí karton A4
tužka, pravítko 
černý fix, červená + žlutá +modrá fixa/pastelka
kružítko / různé válcovité nádoby (skleničky, hrnky, mističky)
případně vodové barvy + štětec

Provedení

Kreslení - pavučina

Čtvrtku si položíme na výšku.
Přibližně 11 cm nad spodním okrajem čtvrtky si vyznačíme bod → střed pavučiny.
S tužkou nakreslíme paprskovitě uspořádaná vlákna, která vedou od středu 
pavučiny k okraji papíru.

Nakreslíme síť. Pomůžeme si s kružítkem.
Kružítko zapíchneme do středu sítě a na každém paprsku uděláme značku.
Značky propojíme. Postup opakujeme s větším poloměrem.

    

Pavouk

Pavouk se skládá ze dvou kruhů – větší (cca průměr 5 cm / malá skleničky) pro tělo,
 menší (cca průměr 2 cm / víčko od pet lahve) hlava. 
Dokreslíme osm nohou. 
Pavouka pověsíme na vlákno → nakreslíme čáru od zadečku k okraji listu papíru.
Na tělo pavouka nakreslíme mřížku.

    

Všechny čáry tužkou obtáhneme s černým fixem.

Malování

Dílky vybarvíme se základními barvami (červená, modrá, žlutá) ve stylu P. Mondriana.
Některé dílky zůstanou bílé.




Jak můžeme barvy dělit do skupin: 


Kromě základních barev se dá vytvořit tisíce až milióny jiných barev, nejrůznější jemné odstíny, které ani nemusíme rozpoznat. Každý člověk na ně reaguje odlišným způsobem. Někdo má rád černou, někdo zelenou a jiný třeba růžovou. Podobné, neboli analogické barvy, jsou ty, které spolu bezprostředně sousedí – mají podobný odstín.


  • Primární barvy - červená, žlutá, modrá, jsou navzájem kontrastní. 
  • Sekundární barvy – komplementární neboli doplňkové – jsou složené ze dvou primárních, vzniknou jejich smícháním - oranžová, fialová a zelená. Když je smícháme dohromady vznikne temně hnědá. Při správném použití mohou vytvořit jak rovnováhu, tak zajímavý kontrast. 
  • Smícháním sekundárních barev dále vzniknou barvy terciární. Konečným výsledkem míchání barev je celé barevné spektrum, jak ho známe z duhy na obloze.
  • Neutrální barvy- bílé, hnědé, béžové , poskytují ideální pozadí pro všechny předměty, kterými se rádi obklopujete, jsou nenáročné, nadčasové, elegantní a přizpůsobivé. Neutrální barvy nás uvolňují a uklidňují, ladí vždy a všude, hodí se k přírodě a vzájemně se vyvažují s kontrastními barvami.


Více zde: https://www.malovanikresleni.cz/products/vse-o-barvach/


Každý z nás je jiný a vnímáme věci různě. Řekne-li se červená a je u toho padesát lidí, dá se předpokládat, že všechny budou velmi rozdílné. Barvy nikdy nevnímáme samostatně, ale v kontextu s okolím a s ostatními barvami. Psychologické vnímání barev je však velmi závislé i na osobní zkušenosti a také na kultuře, ve které žijeme. 

Psychologie barev, červenáČervená je pro lidský zrak a mozek nejzajímavější. Červená je barva krve, čerstvého ovoce a vycházejícího slunce. Znázorňuje sílu, vášeň a touhu po životě, přitahuje pozornost a působí naléhavě. Červená je v Číně barvou štěstí a blohobytu a používá se také k přivolání štěstí. Červené šaty nosí nevěsty na Východě, zatímco v Jižní Africe jsou barvou truchlení. V Rusku se červená stala symbolem komunismu. Variantami na červenou jsou purpurová a růžová, které jsou také spojovány s láskou, vášní a důvěrností.

Žlutá, coby teplá barva, je poutačem pro naše oči a působí srdečně (slunce v duši). Je v ní touha po rozvíjení se, naděje, povzbuzuje, osvobozuje, působí vesele a otevřeně. Navzdory všemu působí žlutá barva uklidňujícím dojmem. V Shakespearových spisech (i u mnoha západních autorů) je žlutá barvou zbabělosti, zatímco v Japonsku se spojována s odvahou. Jelikož se podobá zlatu, žlutá je tradiční barvou indických obchodníků.

Modrá je barvou vody a nebe, díky čemuž v nás evokuje i nekonečnost a pocit důvěryhodnosti. Modrá je nejvíce uklidňující barvou, příliš modré ale může způsobit sklíčenost a deprese, přestože je v některých kulturách světle modrá považována za radostnou barvu. V mnoha částech světa modrá označuje autoritu, důstojnost, hrdost. Bývá hodně spojována s inteligencí a je uznávána jako „firemní“ barva kvůli asociacím se stabilitou a konzervatismem. Světlejší verze modré, například azurová a tyrkysová, mohou být spojovány s magickými účinky.

http://www.jinudy.cz/clanky/psychologie-barev/




pondělí 11. října 2021

HAVRAN A POVĚRČIVOST / kresba

Havran (v orig. The Raven, v přesném překladu Krkavec) je jedna z nejznámějších básní významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Poprvé byla vydána 29. ledna 1845 v novinách New York Evening Mirror.


Obilné pole s havrany

Rok vzniku: 1890
Provedení: olej na plátně
Originál uložen: Van Gogh Museum, Amsterdam, The Netherlands
Rozměr originálu: 50.5x103 cm

Tento obraz je často považován za dílo vzniklé před jeho smrtí, pravděpodobně tomu však tak není. Malba ovšem každopádně vyjadřuje stav umělcovy duše (rozpolcená cesta, zamračená obloha před bouří a vrány, které možná představují smrt), tehdy těžce zkoušené depresemi. Krátce na to se Gogh v podobném poli postřelil a dva dny poté zemřel v náručí svého bratra Thea. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do žluta a jeho formát je podlouhlý. 

Symbolem dneška je podle Kintery držkující havran

 "I see, I see, I see." Chvíli je ticho. "I see a problem. I see a big problem," pronese krákavým hlasem havran, zakroutí hlavou, zakývá nožkama, zmlkne a tváří se, jako by to mluvil někdo jiný. V zápětí však pokračuje: "That´s problem. Fucking problem." 

Začne se ďábelsky smát, až se pod ním větev prohýbá, a vy přemýšlíte, jestli se smát taky, protože na té postavičce přece je něco směšného. Než se rozhodnete, zobák se znova otevře a strojek spustí: "It is not funny, not funny."

Jasně, pardon; ten havran není jen legrační. Přestože výtvarného umělce Krištofa Kinteru publikum často přijímá jako umělce zábavného, jeho tvorba se neskládá z pouťových atrakcí.

Na první pohled se může zdát jasně čitelná, skýtá však řadu interpretačních možností. Většinou přitom můžou platit všechna vysvětlení najednou a právě tato "jednoznačná nejednoznačnost" je autorovým poznávacím znamením. https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/symbolem-dneska-je-podle-kintery-drzkujici-havran/r~i:article:661809/  

https://www.kristofkintera.com/pages-work/i-see-i-see-i-see_video.htm

Pověra je víra v jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost.[1][2]

Vzdor vědeckému pokroku pověry přežívají stovky let, hlavně zásluhou tradice. Na rozdíl od náboženství nejsou pověry většinou udržovány a podporovány institucionálně. Uchovávají se především ve formě příslovípořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti. 

Druhy pověr[editovat | editovat zdroj]

Pověry můžeme rozdělit na:[2]

  • vysvětlující – podávají výklad, jak nějaký jev vzniká: nemoc je důsledkem uhranutí,
  • zasahující – určitý úkon ovlivní chování lidí: postup, jak uhranout, recept na nápoj lásky,
  • ochranné – určitý úkon zamezí působení nadpřirozených sil nebo konkrétních jevů: ochrana před uhranutím, amulety, chránící před bouří, návody pro těhotné ženy, aby se jim narodilo zdravé dítě, návod, jak zabránit otěhotnění,
  • věštící – určité znaky napovídají budoucnost. Ty lze ještě rozdělit na:
    • cílené věštby – nějaká osoba si nechá vyložit budoucnost – astrologie, čtení z ruky (chiromantie), horoskop, kondiciogram.
    • odhadování budoucnosti podle určitých jevů – sem patří zejména odhad, jestli budu mít štěstí nebo smůlu.

Přehled některých faktorů přinášejících štěstí nebo smůlu[editovat | editovat zdroj]

Štěstí přináší:

  • kominík, zejména pokud se ho dotkneme, nebo se chytím za knoflík
  • střepy
  • fůra sena
  • čtyřlístek
  • podkova
  • čísla 3;7
  • zvířata: bílý kůň, vlaštovka, čáp, hrdlička, slunéčko sedmitečné, světluška, cvrček, pavouk
  • doby: Velký pátek, Štědrý den, neděle, úsvit

Smůlu přináší:

  • rozbité zrcadlo
  • převržená slánka
  • věnovat nůž jako dárek – rozřízne přátelství[3]
  • fůra slámy
  • zajíc nebo černá kočka přeběhne přes cestu
  • čísla 4; 13
  • zvířata: had, kozel, vlk, ropucha, sova (zejména sýček), havran, straka, smrtihlav
  • doby: pátek třináctého, měsíc v úplňku, půlnoc, poledne, filipojakubská noc (30. dubna)

Je zřejmé, že pověrčiví lidé zvířata rozdělují především podle vzhledu, vydávaných zvuků, chování apod.




TÉMA: nakresli HAVRANA VE SPOJENÍ S URČITOU POVĚROU / ČÍSLEM, KOČKOU, ÚPLŇKEM... dle libosti ;-)