Moc Vám všem děkuji za úžasnou práci v roce 2020, jste skvělí, plni inspirace a představivosti, která zvládne i nelehké změny světa. Přeji Vám pohodu a krásné sny, které se stanou realitou! Těším se na společné chvíle tvoření, diskusi a Váš milý úsměv, co dobíjí! Děkuji moc, Radka
PF 2021
GALERIE MADON A PANEN MARIÍ
- kresba tužkou a práce s plátkový zlatem
Assumpta z Deštné, Anonym
datace: kolem 1450
Klášter sv. Anežky České
materiál: smrkové dřevo potažené plátnem, zadní strana malovaná
technika: tempera
sbírka: Sbírka starého umění
Assumpta z Deštné je klíčovou malířskou památkou Jindřichohradecka a váže se k ní širší dílenský oeuvre. Zadní strana desky je malovaná (vegetativní dekor), nabízí se tedy otázka, zda původně nemohla být středem křídlového oltáře. Malba obratně propojuje znalost nových stylových proudů se záměrnou citací východisek krásného slohu. Obličejový typ Assumpty je tak blízký skupině kolem uctívané Madony vyšebrodské, pojetí drapérie i vegetace však prozrazují vliv podnětů ohlašujících pozdní gotiku, jak je známe z vídeňského malířství druhé čtvrtiny 15. století. Reprezentativní typ korunované Assumpty - Panny Marie Nanebevzaté - vznikl spojením několika mariánských témat. Panna Marie ve slunci oděná, stojící na srpku měsíce, má svůj předobraz v popisu apokalyptické ženy v textu Janova vidění na hoře Pathmos. Královská koruna odkazuje k Mariinu Nanebevzetí a Korunování. Assumpta však také symbolizovala Církev, panující na zemi a vítězící nad pohanstvím. Neposkvrněné početí Panny Marie je obrazově připomínáno plaménky na pozadí zeleného keře.
Immaculata od Tiepola s typickou barevností šatů a atributy: hvězdnou korunou, hadem, srpkem, zrcadlem, palmou a lilií
Immaculata nebo počeštěně Imakuláta, česky Neposkvrněná nebo bez poskvrny je přízvisko a typ zobrazení Panny Marie ve výtvarném umění. Je to zkrácený výraz immaculata conceptio,[1] česky neposkvrněné početí, který odkazuje na dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie v lůně její matky (dle apokryfů svaté Anny), netýká se tedy početí Ježíše Krista.
Náročné, abstraktní teologické téma zobrazení madony se častěji vyskytuje od 16. století. Původně se zobrazovala stojící či klečící před Bohem Otcem a s diskutujícími slavnými teology, řešícími otázku neposkvrněného početí. Panna Marie byla vnímána jako druhá Eva, na kterou se vyskytují ve výtvarném zobrazení narážky, zejména stojí na hadu (příp. drakovi), jehož hlavu má rozdrtit její símě[2] – tedy symbolické předurčení Krista, který porazí Satana.
Žádné komentáře:
Okomentovat