Inspirační výzva: nakresli RODINNOU POVĚRU, které věří alespoň jeden člen Vaší domácnosti. - kresba, malba, libovolný formát, gramáž... - kdo by na nic nepřišel NAKRESLÍ DOMÁCÍ SLÁNKU / všimne si, jestli je v soli zrnko rýže atp. :-)
Pověra je víra v jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost.[1][2]
Vzdor vědeckému pokroku pověry přežívají stovky let, hlavně zásluhou tradice. Na rozdíl od náboženství nejsou pověry většinou udržovány a podporovány institucionálně. Uchovávají se především ve formě přísloví, pořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti.
vysvětlující – podávají výklad, jak nějaký jev vzniká: nemoc je důsledkem uhranutí,
zasahující – určitý úkon ovlivní chování lidí: postup, jak uhranout, recept na nápoj lásky,
ochranné – určitý úkon zamezí působení nadpřirozených sil nebo konkrétních jevů: ochrana před uhranutím, amulety, chránící před bouří, návody pro těhotné ženy, aby se jim narodilo zdravé dítě, návod, jak zabránit otěhotnění,
věštící – určité znaky napovídají budoucnost. Ty lze ještě rozdělit na:
Piet Mondrian (7. března 1872 - 1. února 1944) byl nizozemský moderní umělec skupiny De stijl. Jeho rané obrazy ukazují abstraktní krajiny v postimpresionistickém a kubistickém stylu.
Piet Mondriaan, 1930 - Mondrian Composition II v červené, modré a žluté barvě
Maloval stále abstraktnějším stylem, až nakonec dosáhl stylu, který ho proslavil. Do roku 1920 přebírá zcela abstraktní motiv s nepravidelnou šachovnicí nakreslenou černými linkami a s mezerami maluje převážně bílou barvu nebo někdy v primárních barvách modré, červené a žluté. Tento styl je geometrická abstrakce s primární barvou.
Mondrian namaloval asi 250 těchto geometrických abstraktů, v letech 1917 až 1944. Mondrian nazval svůj styl „neoplasticism“.
Mondrian utekl v roce 1940 z válečné Evropy a strávil poslední čtyři roky svého života v New Yorku. Jeho obrazy té doby vyjadřují nadšení z městského života. Ve svém závěrečném obrazu Broadway Boogie Woogie (1942/43) jsou šachovnicové linie, dříve černé, nyní namalovány modře, šedě, červeně a žlutě. Žlutá byla zjevně inspirována žlutými taxíky v New Yorku.
Materiál a pomůcky
papír, kreslicí karton A4 tužka, pravítko černý fix, červená + žlutá +modrá fixa/pastelka kružítko / různé válcovité nádoby (skleničky, hrnky, mističky) případně vodové barvy + štětec
Provedení
Kreslení - pavučina
Čtvrtku si položíme na výšku. Přibližně 11 cm nad spodním okrajem čtvrtky si vyznačíme bod → střed pavučiny. S tužkou nakreslíme paprskovitě uspořádaná vlákna, která vedou od středu pavučiny k okraji papíru.
Nakreslíme síť. Pomůžeme si s kružítkem. Kružítko zapíchneme do středu sítě a na každém paprsku uděláme značku. Značky propojíme. Postup opakujeme s větším poloměrem.
Pavouk
Pavouk se skládá ze dvou kruhů – větší (cca průměr 5 cm / malá skleničky) pro tělo,
menší (cca průměr 2 cm / víčko od pet lahve) hlava.
Dokreslíme osm nohou. Pavouka pověsíme na vlákno → nakreslíme čáru od zadečku k okraji listu papíru. Na tělo pavouka nakreslíme mřížku.
Všechny čáry tužkou obtáhneme s černým fixem.
Malování
Dílky vybarvíme se základními barvami (červená, modrá, žlutá) ve stylu P. Mondriana. Některé dílky zůstanou bílé.
Kromě základních barev se dá vytvořit tisíce až milióny jiných barev, nejrůznější jemné odstíny, které ani nemusíme rozpoznat. Každý člověk na ně reaguje odlišným způsobem. Někdo má rád černou, někdo zelenou a jiný třeba růžovou. Podobné, neboli analogické barvy, jsou ty, které spolu bezprostředně sousedí – mají podobný odstín.
Primární barvy - červená, žlutá, modrá, jsou navzájem kontrastní.
Sekundární barvy – komplementární neboli doplňkové – jsou složené ze dvou primárních, vzniknou jejich smícháním - oranžová, fialová a zelená. Když je smícháme dohromady vznikne temně hnědá. Při správném použití mohou vytvořit jak rovnováhu, tak zajímavý kontrast.
Smícháním sekundárních barev dále vzniknou barvy terciární. Konečným výsledkem míchání barev je celé barevné spektrum, jak ho známe z duhy na obloze.
Neutrální barvy- bílé, hnědé, béžové , poskytují ideální pozadí pro všechny předměty, kterými se rádi obklopujete, jsou nenáročné, nadčasové, elegantní a přizpůsobivé. Neutrální barvy nás uvolňují a uklidňují, ladí vždy a všude, hodí se k přírodě a vzájemně se vyvažují s kontrastními barvami.
Každý z nás je jiný a vnímáme věci různě. Řekne-li se červená a je u toho padesát lidí, dá se předpokládat, že všechny budou velmi rozdílné. Barvy nikdy nevnímáme samostatně, ale v kontextu s okolím a s ostatními barvami. Psychologické vnímání barev je však velmi závislé i na osobní zkušenosti a také na kultuře, ve které žijeme.
Červená je pro lidský zrak a mozek nejzajímavější. Červená je barva krve, čerstvého ovoce a vycházejícího slunce. Znázorňuje sílu, vášeň a touhu po životě, přitahuje pozornost a působí naléhavě. Červená je v Číně barvou štěstí a blohobytu a používá se také k přivolání štěstí. Červené šaty nosí nevěsty na Východě, zatímco v Jižní Africe jsou barvou truchlení. V Rusku se červená stala symbolem komunismu. Variantami na červenou jsou purpurová a růžová, které jsou také spojovány s láskou, vášní a důvěrností.
Žlutá, coby teplá barva, je poutačem pro naše oči a působí srdečně (slunce v duši). Je v ní touha po rozvíjení se, naděje, povzbuzuje, osvobozuje, působí vesele a otevřeně. Navzdory všemu působí žlutá barva uklidňujícím dojmem. V Shakespearových spisech (i u mnoha západních autorů) je žlutá barvou zbabělosti, zatímco v Japonsku se spojována s odvahou. Jelikož se podobá zlatu, žlutá je tradiční barvou indických obchodníků.
Modrá je barvou vody a nebe, díky čemuž v nás evokuje i nekonečnost a pocit důvěryhodnosti. Modrá je nejvíce uklidňující barvou, příliš modré ale může způsobit sklíčenost a deprese, přestože je v některých kulturách světle modrá považována za radostnou barvu. V mnoha částech světa modrá označuje autoritu, důstojnost, hrdost. Bývá hodně spojována s inteligencí a je uznávána jako „firemní“ barva kvůli asociacím se stabilitou a konzervatismem. Světlejší verze modré, například azurová a tyrkysová, mohou být spojovány s magickými účinky.
Havran (v orig. The Raven, v přesném překladu Krkavec) je jedna z nejznámějších básní významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Poprvé byla vydána 29. ledna 1845 v novinách New York Evening Mirror.
Obilné pole s havrany
Rok vzniku: 1890 Provedení: olej na plátně Originál uložen: Van Gogh Museum, Amsterdam, The Netherlands Rozměr originálu: 50.5x103 cm
Tento obraz je často považován za dílo vzniklé před jeho smrtí, pravděpodobně tomu však tak není. Malba ovšem každopádně vyjadřuje stav umělcovy duše (rozpolcená cesta, zamračená obloha před bouří a vrány, které možná představují smrt), tehdy těžce zkoušené depresemi. Krátce na to se Gogh v podobném poli postřelil a dva dny poté zemřel v náručí svého bratra Thea. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do žluta a jeho formát je podlouhlý.
Symbolem dneška je podle Kintery držkující havran
"I see, I see, I see." Chvíli je ticho. "I see a problem. I see a big problem," pronese krákavým hlasem havran, zakroutí hlavou, zakývá nožkama, zmlkne a tváří se, jako by to mluvil někdo jiný. V zápětí však pokračuje: "That´s problem. Fucking problem."
Začne se ďábelsky smát, až se pod ním větev prohýbá, a vy přemýšlíte, jestli se smát taky, protože na té postavičce přece je něco směšného. Než se rozhodnete, zobák se znova otevře a strojek spustí: "It is not funny, not funny."
Jasně, pardon; ten havran není jen legrační. Přestože výtvarného umělce Krištofa Kinteru publikum často přijímá jako umělce zábavného, jeho tvorba se neskládá z pouťových atrakcí.
Pověra je víra v jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost.[1][2]
Vzdor vědeckému pokroku pověry přežívají stovky let, hlavně zásluhou tradice. Na rozdíl od náboženství nejsou pověry většinou udržovány a podporovány institucionálně. Uchovávají se především ve formě přísloví, pořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti.
vysvětlující – podávají výklad, jak nějaký jev vzniká: nemoc je důsledkem uhranutí,
zasahující – určitý úkon ovlivní chování lidí: postup, jak uhranout, recept na nápoj lásky,
ochranné – určitý úkon zamezí působení nadpřirozených sil nebo konkrétních jevů: ochrana před uhranutím, amulety, chránící před bouří, návody pro těhotné ženy, aby se jim narodilo zdravé dítě, návod, jak zabránit otěhotnění,
věštící – určité znaky napovídají budoucnost. Ty lze ještě rozdělit na:
Výstava Vanitas ukazuje smrt a umírání jako jeden z významných námětů současného výtvarného umění. Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně. Zátiší s květinami či s lebkou tak patří mezi nejčastější náměty, přesto jsou stále otevřené novým a originálním zpracováním. V tomto smyslu samotné téma odráží obecnost svého obsahu, je zřejmé a pochopitelné, květy i kosterní ostatky jsou jasně čitelnými symboly. Významný je zde i jejich protiklad, symbolizují vlastně opačné póly, od krásy života po jeho bolesti a útrapy. V řadě případů jsou ale obě témata spojena v jeden celek, který jejich ostré oddělení mění ve zvláštní harmonii. Smrt se stává krásnou a život (příroda) je nositelem utrpení. Estetizace lebky jako symbolu zářivé smrti je v protikladu k melancholii usychajících květů, alegorii stárnutí a umírání.
Výstava Vanitas představí tvorbu více než šesti desítek umělců a umělkyň několika generací v širokém spektru výtvarných projevů, od malby a kresby přes grafiku, fotografii po sochy, instalace či konceptuální projekty.
„Ten zázračný románek mi učaroval, když mně bylo patnáct let, a jeho nepostižitelná hrdinka navštěvovala pak ráda moje snění,“ napsal Vítězslav Nezval o románu abbého Prévosta. Ta hrdinka se jmenovala Manon a díky Nezvalovu dramatickému přepracování z roku 1940 si můžeme rozdírat srdce, milovat vášnivě a trpět nekonečně znova a znova.
Základní umělecká škola Teplice ve spolupráci s Regionální knihovnou Teplice vás srdečně zve na výstavu ABSOLVENTSKÝCH PRACÍ žáků VÝTVARNÉHO OBORU. Výstava bude otevřena od středy 2. 6. do 26. 6. 2021 v režimu: úterý – sobota, 14:00 – 17:00.
Těšíme se na viděnou v krásné Seumeho kapli.
VYSVĚDČENÍ PŘEDÁVÁM ve středu 30. 6., ve třídě VO, dveře č. 210, v čase 9:00 - 13:00.
Děkuji a těším se!
Srdečně zveme na vernisáž výstavy 30 let ČESKÉHO SKLA V JAPONSKU vernisáž výstavy v pátek 25. června v 19:00, výstava potrvá do 5. září 2021 www.museumpotheimka.cz
JAPONSKÉ RITUÁLY A MIRROR MAN / sobota 4. 9. 2021 / 11:00 V letech 2012-2016 působil Mirror Man ( www.stanislavmuller.com a www.mirrorman.cz ) v Japonsku a pronikl k tradičním rituálům, které v kontextu s performance představí Radka Müllerová. Dozvíte se spoustu zajímavostí o spiritualitě a historii sahající až do období Heian-džidai, kdy v Japonsku vzniká zenové umění čajového obřadu a aranžování květin (ikebana) a na jaře se začíná slavit svátek Hanami, který spočívá v pozorování květů sakury a v obdivu k pomíjivé kráse. Můžete se těšit na Mirror Mana v tradičních rituálech, které zažil při svém putování po Japonsku, kdy lámal smůlu nebo žádal o šintoistickou očistu O-harai. Rezervace míst na e-mailu programy@museumportheimka.cz nebo na telefonu +420 776 036 111. Cena: 50 Kč / přednáška / 90 minut.
TUŠOVÁ MALBA, MALOVÁNÍ NA VĚJÍŘE / sobota 31. 7. 2021 / 11:00, 13:00, 15:00 Atraktivní tvůrčí workshop Radky Müllerové (www.nanahana.cz) představí základní postupy tradiční malby tuší sumi-e. Lektorka provede účastníky přípravou malby, předvede správné držení těla a vedení ruky, dýchání a celkově relaxační techniku, která uvolňuje principy zdravého pohledu na svět, včetně obdivu k přirozené jednoduchosti charakterizované filozofií wabi sabi. Japonské malování sumi-e na hedvábné nebo papírové vějíře.Kapacita dílen je omezená, prosíme proto o rezervaci času (11:00, 13:00, 15:00) na e-mailu programy@museumportheimka.cz nebo na telefonu +420 776 036 111. Cena: 100 Kč / vějíř / 60 minut.
Zologická zahrada (zkráceně zoo, nesprávně ZOO – nejedná se o zkratku, ale o hovorovou podobu) je ochranářské, zábavní, vědecké, rekreační a osvětové zařízení určené k chovu zvířat, zvláště ohrožených druhů, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě, přičemž žádný z výše jmenovaných významů není prioritní, ale naopak spolu vzájemně úzce souvisí. Díky existenci zoologických zahrad se podařilo zachránit již řadu vymírajících druhů (např. zubr, kůň Převalského, berneška havajská, bažant mandžuský, aligátor čínský).
Vietnamská pohádka Jak přišly na svět opice, kterou předčítá herečka Taťána Medvecká. Příběh vypráví o starci, který přijde na svatbu žebrat o jídlo. Všichni kromě nehezké služky ho vyženou. Když však ze služky udělá krasavici, svého činu litují. Dokáže jim stařec odpustit?
