9/1 po B - STUDIE LEBKY

Klasická studie lebky s odkazem na zátiší VANITAS a téma MEMENTO MORI:

Memento mori (latinsky: pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný) je mravní zásada, často citovaná ve středověku a raném novověku, jež upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost a připravoval se na smrt. Zároveň jde o umělecký motiv, založený na ztvárnění smrti a smrtelnosti a ve výtvarném umění často využívající symboly jako lidská kostra a její části (smrt) nebo přesýpací hodiny (krátkost času).

Potřeba pamatovat na smrt se objevuje již v Platónově dialogu Faidón, v němž Sókratés říká, že „opravdoví filosofové se připravují k umírání a smrt je ze všech lidí jim nejméně strašná“.Podobné názory v antice dále hlásali stoikové a Seneca.

Vanitas – jedna z historicky nejvýznamnějších alegorických moralit o marnosti a dočasnosti pozemského života v protikladu k vizi věčné blaženosti ráje, čerpající svou filozofickou hloubku a znepokojivost pravděpodobně z mytologických zdrojů starověkých kultů života a smrti. Naléhavost otázky smyslu života a smrti, jejich protikladnosti a jednoty i spekulace o pomíjivosti a věčnosti či smrti a nesmrtelnosti vytvořily sugestivní rámec ve všech oblastech umění středověku, propracovaný zejména v období manýrismu a baroku nejdokonaleji ve výtvarném umění.

Figurální Vanitas využívají nejrůznějších námětů (zobrazení legendy o setkání tří živých a tří mrtvých, mladá žena se zrcadlem a stařec, Chronos, Terminus) včetně zátiší, zobrazujících marnost nejrůznějšími symboly pomíjivosti (lebka, přesýpací hodiny, olejová lampa či svíčka, listy požírané hmyzem, květiny, zlomená dýmka, mýdlová bublina), mezi nimiž nechybějí ani hudební nástroje. Tento motiv souvisí s tzv. tancem smrti (latinsky chorea machabaeorum), vyjadřujícím obrazně (od 15. století) moc smrti nad životem. Původně byl námět tance smrti ztvárňován jako rozhovor smrti s 24 osobami různých stavů, většinou v kompozičním rozvrhu dvojic, tvořených vždy figurou skeletu (často hrající na hudební nástroj) a příslušníka daného stavu. Symbolicky vyjádřené vítězství smrti nad člověkem bez rozdílu jeho stavu či původu vyvolalo širokou oblibu tématu nejen mezi lidovými vrstvami, ale i mezi šlechtou (cyklus 52 rytin M. J. Rentze vytvořený pro hraběte Šporka). Myšlenkově jasná linie tance smrti přispěla v průběhu historie k jistému zjednodušení ideje morality vanitas, která tak vešla do širšího povědomí především jako barokní alegorie života a smrti.

9/1 po A - SNĚHOVÝ OBJEKT A LEDOVÉ KVĚTY

Sníh všude kolem nás... Studí a zebe, bylo nám chladno a chtěli jsme si okamžitě vzít rukavice...

Co to je sníh? Jak ho definovat?

Sníh je specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček. V přírodě vzniká přirozeně za vhodných klimatických podmínek v oblacích na převážně biologickém podkladu jako jsou bakterie, odkud se snáší k zemi. Tento děj se nazývá sněžení. Sníh nahromaděný ve větším množství na dostatečně prochladlém zemském povrchu se nazývá sněhová pokrývka. Na rozdíl od dešťové vody z místa dopadu ihned neodtéká, představuje tak důležitý prvek v koloběhu vody v přírodě. Významná je také jeho tepelně izolační schopnost, která umožňuje mnoha rostlinným i živočišným druhů přečkat mrazy.

9.1.2017 16:00

9.1.2017 20:00

...sníh nás studil a do rukou štípal jako jehličky a už bylo mnohem snadnější zahrát si na mráz a namalovat LEDOVÉ KVĚTY.

Ukichiro Nakaya
( 中谷宇吉郎Nakaya Ukichirō, 1900 - 1962) byl japonský fyzik a vědec známý pro svou práci v oboru glaciologie. Je považován za jednoho z prvních, kdo začal s výrobou umělé sněhové vločky .

Glaciologie (z latiny: Glacies , "mráz, led" a starořeckého: λόγος, loga , "předmět", doslovně "studie ledu") je vědecký výzkum led a jeho přírodních jevů.

V japonském městě Kaga, kde se narodil, je jeho muzeum, které každé 2 roky pořádá soutěž o výtvarné zpracování jeho vědeckých počinů. http://kagashi-ss.co.jp/yuki-mus/yuki_home/

 2. řádek zespodu, vpravo, Radka Müllerová - FROZEN TEARS OF MOTHERLAND

4/1 st B - STUDIE ZÁTIŠÍ S LEBKOU

Klasická studijní kresba, zátiší... II. stupeň, bravo!

Klasická studie lebky s odkazem na zátiší VANITAS a téma MEMENTO MORI:

Memento mori (latinsky: pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný) je mravní zásada, často citovaná ve středověku a raném novověku, jež upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost a připravoval se na smrt. Zároveň jde o umělecký motiv, založený na ztvárnění smrti a smrtelnosti a ve výtvarném umění často využívající symboly jako lidská kostra a její části (smrt) nebo přesýpací hodiny (krátkost času).

Potřeba pamatovat na smrt se objevuje již v Platónově dialogu Faidón, v němž Sókratés říká, že „opravdoví filosofové se připravují k umírání a smrt je ze všech lidí jim nejméně strašná“.Podobné názory v antice dále hlásali stoikové a Seneca.

Vanitas – jedna z historicky nejvýznamnějších alegorických moralit o marnosti a dočasnosti pozemského života v protikladu k vizi věčné blaženosti ráje, čerpající svou filozofickou hloubku a znepokojivost pravděpodobně z mytologických zdrojů starověkých kultů života a smrti. Naléhavost otázky smyslu života a smrti, jejich protikladnosti a jednoty i spekulace o pomíjivosti a věčnosti či smrti a nesmrtelnosti vytvořily sugestivní rámec ve všech oblastech umění středověku, propracovaný zejména v období manýrismu a baroku nejdokonaleji ve výtvarném umění.

Figurální Vanitas využívají nejrůznějších námětů (zobrazení legendy o setkání tří živých a tří mrtvých, mladá žena se zrcadlem a stařec, Chronos, Terminus) včetně zátiší, zobrazujících marnost nejrůznějšími symboly pomíjivosti (lebka, přesýpací hodiny, olejová lampa či svíčka, listy požírané hmyzem, květiny, zlomená dýmka, mýdlová bublina), mezi nimiž nechybějí ani hudební nástroje. Tento motiv souvisí s tzv. tancem smrti (latinsky chorea machabaeorum), vyjadřujícím obrazně (od 15. století) moc smrti nad životem. Původně byl námět tance smrti ztvárňován jako rozhovor smrti s 24 osobami různých stavů, většinou v kompozičním rozvrhu dvojic, tvořených vždy figurou skeletu (často hrající na hudební nástroj) a příslušníka daného stavu. Symbolicky vyjádřené vítězství smrti nad člověkem bez rozdílu jeho stavu či původu vyvolalo širokou oblibu tématu nejen mezi lidovými vrstvami, ale i mezi šlechtou (cyklus 52 rytin M. J. Rentze vytvořený pro hraběte Šporka). Myšlenkově jasná linie tance smrti přispěla v průběhu historie k jistému zjednodušení ideje morality vanitas, která tak vešla do širšího povědomí především jako barokní alegorie života a smrti.