Květiny jsou odnepaměti jedním z nejsilnějších uměleckých symbolů.
Mandragora lékařská (Mandragora officinarum, syn. Mandragora officinalis) neboli pokřín obecný je jedovatá středomořská rostlina z čeledi lilkovitých, nejznámější z šesti zástupců rodu mandragora. Ve středověku byla v Evropě používána v čarodějnictví a magii pro své psychoaktivní účinky jako delirogen; zvláštní význam jí byl přikládán také kvůli zvláštnímu tvaru kořene.
Mandragora byla v starověké Palestině a Egyptě považována za rostlinu lásky. V Bibli je zmiňována v Genesis a Písni písní jako „jablíčko lásky“. Také Řekové ji považovali za afrodisiakum. Léčivé účinky rostliny jsou zmiňovány v egyptském Eberském papyru (přibližně 1550 př. n. l.). Pro své narkotické účinky byla využívána v antice jako anestetikum. Hippokratés doporučoval mandragoru na nemoci žlučníku, Plinius starší jako anestetikum a lék na hadí uštknutí. Avicenna jí uvádí také jako anestetikum, ale také jako lék na bolesti hlavy a epilepsii. Mezi další lékařské využití patřilo užívání zahuštěné šťávy jako masti na spáleniny, otoky či pohmožděniny a v kombinaci s ječnou moukou na bolesti svalů a kloubů. Mandragora byla podávána lidem, kteří byli ukřižováni.
Ve středověké Evropě byla využívána ve formě odvaru ve víně jako hypnotikum a anestetikum a také na léčbu ženské neplodnosti. V Evropě se však mandragoře přisuzovala především čarodějná moc, odvozená z tvaru kořene jež připomíná lidskou postavu (Alraunmännchen, Erdmännchen, Erdweibchen). Někdy byl kořen do lidské podoby přiřezáváním upravován. Byla rozlišována mandragora mužská a ženská, z nichž ženská byla žádanější a více připomínala člověka. Tyto figurky měly chránit před nemocemi a nosit štěstí. Byla využívána do čarodějnických mastí, jež navozovaly halucinace o létání. Z toho nejspíše vychází německý název „Hexenkraut“, tedy čarovná bylina. Rostlina také byla součástí „nápojů lásky“.
http://ceske-bylinky.cz/content/290-prvni-jarni-kvety-na-taliri
NAKRESLI MAGICKOU ROSTLINU Z ČARODĚJNÉ KNIHY
Žádné komentáře:
Okomentovat