VÝTVARKA / ZUŠ TEPLICE / Radka Müllerová: SVĚTLO A SKLO / design svítidla / pondělí A+B, čtvrtek A, pátek A+B

Sklo

Na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu čeští skláři ohromili svět využitím výtvarných možností skla, nejen v oblasti designu, ale především v solitérních objektech. Díla Reného Roubíčka, Jana Kotíka, Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové vystavená v československé expozici představovala přelom v pojetí sklářské ateliérové tvorby. Roubíčkova abstraktní prostorová kompozice z barevných, za žhava tvarovaných a různými technikami zpracovaných skleněných elementů na kovové nosné konstrukci, později nazvaná Sklo - hmota - tvar - výraz, získala od mezinárodní poroty Grand Prix. Variantu bruselské kompozice Roubíček vytvořil v roce 2003 a daroval ji do sbírek Národní galerie Praha. https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.P_9122

René Roubíček (23. ledna 1922 Praha - 29. dubna 2018 Praha^[2]) byl český umělecký sklář a sklářský výtvarník. Patřil mezi přední postavy českého sklářství, podílel se například na československém pavilonu na Světové výstavě 1958.^[3]^[4] Byl vedoucím Borského skla, pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze, spolupracoval s firmami Crystalex, Moser, Lasvit, Preciosa a řadou skláren. Byl poručníkem designéra Bořka Šípka,^[5]^[6]^{[p 1]} kromě toho byl členem Umělecké besedy a BILANCE (tvůrčí skupina užitého umění). Žil a tvořil střídavě v Kamenickém Šenově^{[p 2]}^{[p 3]} a Praze.^[7]

Stanislav Libenský (27. března 1921, Sezemice – 24. února 2002, Železný Brod) byl český sklářský výtvarník, sochař a pedagog.

Ještě za svého života se stal legendou. Jeho pedagogická práce a sklářské umění vytvářené téměř půl století v nedílné spolupráci s jeho spolupracovnicí a partnerkou Jaroslavou Brychtovou proměnily osobnost Stanislava Libenského v autoritu, které si dodnes váží celý odborný svět. Přispěl výrazným osobním vkladem k formování vývoje moderního uměleckého skla a měl velký podíl na tom, že tzv. skleněná plastika patří v současnosti k nejznámějším reprezentantům českého výtvarného umění v zahraničí.

Jaroslava Brychtová, Stanislav Libenský: Kontakty (1987), původně ve stanici metra Národní třída, dnes v Muzeu Stanislava Libenského v Železném Brodě

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/pavel-karous-zivot-a-doba-sklarske-umelkyne-jaroslavy-brychtove-40321523

Podnik založil v roce 2007 liberecký rodák Leon Jakimič^[7]^[8]. Název společnosti vznikl spojením slov "láska" a "svit".^[9]

V roce 2018 získala společnost na Milan Design Week hlavní cenu za výstavu "Monster Cabaret", na které představila v divadle Teatro Gerolamo kolekci skleněných monster.^[10] Světoví i čeští designéři dostali zadání zhmotnit ve skle svá monstra, děsy a běsy. Výsledkem byla rozmanitá kolekce sedmnácti monster. Na kolekci spolupracovali světoví umělci a designéři jako Alessandro Mendini či Daniel Libeskind. Na kolekci se podílely i čeští skláři další umělci. Do kolekce přispěl Vladimír Kopecký či René Roubíček, jehož zelený "Marťan" je jednou z posledních skleněných soch, které vytvořil.

Stanislav Müller pro LASVIT:

https://www.stanislavmuller.com/

Světla Lasvit ve stanici BurjJuman v Dubajském metru

Od roku 2011 je uměleckým ředitelem firmy Maxim Velčovský, ve stejném roce získala firma ocenění výrobce roku na cenách Czech Grand Design.^[11] V roce 2012 obsadila firma v téže kategorii druhé místo.^[12]

Od roku 2008 je společnost na arabském trhu, kde založila pobočku v Dubaji a začala realizovat zakázky na Blízkém východě.^[13] V roce 2019 měla firma deset mezinárodních poboček rozmístěných po Evropě, Asii i USA.^[14] Hlavní výrobní závod (sklárna) firmy je v Novém Boru; další továrny na doplňkové kovové součásti a montáž skleněných instalací se nacházejí v Mladé Boleslavi (Lasvit MB s.r.o.), dále v polských Pisarzowicích poblíž Lubaně (Lasvit Polska Sp. z o.o.) a v čínské Šanghaji (Lasvit Shanghai, Ltd.). Ředitelství sídlí v Novém Boru (před rokem 2011 to bylo v Milovicích-Mladé), kde LASVIt v červnu 2019 otevřel novou centrálu. Toto sídlo vzniklo spojením dvou roubenek z 18. století s novostavbami - černým a skleněným domem.^[15] Sídlo je dílem architektonického studia ov architekti (Jiří Opočenský, Štěpán Valouch).^[5]