úterý 13. dubna 2021

SUPERHRDINA / SUPERHRDINKA / úterý + středa + PVV

Superhrdina je fiktivní bytost, která se objevuje zejména v literatuřekomiksu a filmu. Je to většinou maskovaný člověk s nadpřirozenými schopnostmi. Na rozdíl od běžných hrdinů je obdařen buď výjimečnými schopnostmi, např. Superman, nebo mimořádnými technologickými možnostmi, jako např. Batman, případně jejich kombinací. Reprezentuje kladné vlastnosti a dobrotu lidské povahy. Obvykle pracuje sám a neměl by zabíjet.


 

Wonder Woman je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím DC Comics. Jejím autorem je psycholog a scenárista William Moulton Marston, prvním kreslířem byl H. G. Peter. Poprvé se objevila v komiksovém sešitu All Star Comics #8 v prosinci 1941. Wonder Woman je polobohyně a válečnice ze země Amazonek (založené na řecké mytologii), kde je proslulá jako princezna Diana z Themysciry. Mimo svou zemi se skrývá pod tajnou identitou pod jménem Diana Prince.
Jako superhrdinka bojující za spravedlnost, lásku, mír a genderovou rovnoprávnost se stala ikonou feminismu. Také je zakládající členkou týmu Justice League.

Superman je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím DC Comics. Je výtvorem tvůrčího dua, které tvořili Jerry Siegel a Joe Shuster. Poprvé se objevil v komiksovém sešitu Action Comics #1 v červnu 1938.

Jde o syna vědce Jor-Ela a Lary Lor-Van z planety Krypton. Jeho rodné jméno je Kal-El. Jako malé dítě byl odeslán na Zemi svým otcem, jenž věděl o blížící se zkáze jejich domovské planety. Na Zemi se ho ujali postarší bezdětní manželé Jonathan a Martha Kentovi a dali mu jméno Clark.

Díky fyzikálním rozdílům mezi planetami a evolučnímu předstihu Kryptoňanů oproti lidem má Clark neobyčejné (nadpřirozené) schopnosti. Zdrojem jeho síly je naše žluté Slunce. Dokáže běžet rychleji než kulka, má nadlidskou sílu, je nezničitelný, má citlivější smysly, reflexy, výdrž a dokonalou regenerační schopnost. Svýma rentgenovýma očima dokáže prohlédnout jakýkoli materiál kromě olova.Oči mu slouží i jako dalekohled, teleskop nebo mikroskop. Také je schopen očima metat oheňlaserový paprsek nebo různé variace tepelného záření. Jeho sluch mu umožňuje slyšet volání o pomoc i z hodně vzdáleného místa. Létání je jeho další schopností. Rychlost, které může dosáhnout za letu, je takřka neomezená a blíží se rychlosti světla. Svým dechem dokáže cokoliv zmrazit nebo odfouknout. Vzhledem k tomu, že jeho hlavním zdrojem energie je Slunce, nemusí jíst ani pít a prakticky vůbec nestárne. Délka jeho života je omezená délkou života Slunce. Jedinou jeho slabostí je kryptonitmeteorit, který je vlastně radioaktivním úlomkem z jeho zničené rodné planety. Jeho zelená forma může Supermana i zabít. Další druhy kryptonitu, které ho mohou nějak ovlivnit, jsou červený, černý, modrý, zlatý a stříbrný.

Po smrti svého adoptivního otce se vydává do města Metropolis. Zde pracuje inkognito jako nesmělý a bojácný reportér deníku Daily Planet, vzbuzující dojem, jako by neuměl ani napočítat do pěti. Ale kdykoliv je připraven proměnit se v muže v modrém kostýmu s červenou pláštěnkou - Supermana, který vždy bojuje na straně spravedlnosti a dobra. V zaměstnání se setkává s atraktivní žurnalistkou Lois Laneovou, do které se zamiluje.

Jeho ženským doplňkem respektive protějškem je pak komiksová postava Supergirl.



Sailor Moon

 

Sailor V a kočka Artemis

Minako Aino má modré oči a blonďaté vlasy, raději nosí vlasy dolů s jednoduchou červenou mašlí. Když byla na střední škole, měla na sobě školní uniformu v námořnickém stylu, jakou nosili civilní námořníci, ale s několika rozdíly.

Japonský školní uniforma je vzhledově podobná stylu vojenských (v našem případě) námořnických uniforem. Poprvé byl použit v Japonsku na konci 19. století a nahradil tradiční kimono . [1] Dnes jsou školní uniformy běžné v mnoha japonských veřejných a soukromých školách. Japonský výraz pro tento typ uniformy je seifuku (制服) .

Jednoho dne potká mluvící bílou kočku s půlměsícem na čele jménem Artemis . 
Artemis byla řecká bohyně měsíce a lovu, dvojče Apolla a dcera Dia a Leta. Byla známá jako Diana Římanům.

Minako se poprvé setkala s Artemis na hodině gymnastiky, kde na ní málem dopadla, a Artemis ji nadále pozorovala, ikdyž byla ve škole. Nakonec se k jejímu překvapení představila a řekla jí, že je Sailor Guardian (strážce/ ochránce).

Zrození Venuše je obraz namalovaný Sandrem Botticellim
Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1444[1] FlorencieItálie – 17. května 1510, tamtéž) byl italský renesanční malíř, představitel florentské školy. Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského quattrocenta.

Obraz zrození Venuše, který nejspíše vznikl podobně jako jiný obraz Primavera v období kolem roku 1478 nebo 1483–1486[1]. Na rozdíl od Primavery je zde kompozice pojatá zleva doprava – dvojice letících zefyrů svým dechem ovívá zcela nahou Venuši stojící na mořské lastuře, zatímco na břehu čeká Hóra, aby ji mohla zahalit do pláště. 

Kočka Artemis odhalí, že Minako (naše studentka junior high school) má magickou schopnost přeměnit se na mnohem silnější, mocnější a krásnější dívku než kdokoli jiný.

Říká jí „Sailor Venus“ a říká se, že má za úkol chránit Zemi ve jménu své ochranitelské planety Venuše. Aby jí Artemis (kočka) pomohla s její misí, dá jí ty dva předměty, kompaktní půlměsíc a magické pero. Kouzelné pero jí umožňuje proměnit se v Vojáka spravedlnosti: Sailor V - Soldier of Justice: Sailor V. 

INSPIRAČNÍ VÝZVA:
Nakresli svého SUPER HRDINU/SUPER HRDINKU a v kresbě se pokus nakreslit i jeho SUPER schopnosti (co ke svému převtělení potřebuje, čím brání svět).

 


 

 



 

 
SOUTĚŽ / VÝTVARNÁ https://www.worldart.cz/soutez-boj-s-pandemii/ 

VIDEA:

Sailor Moon - Opening (1080p) [Japanese]


Wonder Woman 1984 (2020) Nový dabing trailer CZ DC FanDome

pondělí 12. dubna 2021

BOŽSKÁ KOMEDIE / pondělí A+B / čtvrtek A / pátek A+B

Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 13071321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.


Domenico di MichelinoDante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/Dante_Domenico_di_Michelino_Duomo_Florence.jpg 

Danteho Božská komedie
v umění pozdního středověku a rané renesance

Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Podle moderních měřítek na Božské komedii nic komického není. Komedie se jí říká ze zcela jiných důvodů. Ve čtrnáctém století se italská literatura povinně dělila na dvě kategorie: tragédie, zastupující vysokou literaturu, byly psány spisovnou italštinou, a komedie, představující literaturu nižší, byly psány dialektem a mířily spíše k lidovým vrstvám. V době vzniku Dantova díla, se přízvisko komedie používalo pro hry a umělecká díla, která byla určená všeobecné veřejnosti. Tj. zejména pro obyčejné lidi a plebs. Kdežto tragédie byla určena hlavně šlechticům a ctihodným měšťanům. Dantovo dílo, mělo směřovat hlavně obyčejným lidem, aby všichni věděli, jak tesktní po své milované Florencii a své lásce Beatrici.

Dílo je složeno z těchto tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304). 

GALERIE UFFIZI https://www.uffizi.it/mostre-virtuali-categorie/a-riveder-le-stelle  
Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění v italské Florencii, prototyp renesanční galerie. Je umístěna v paláci Uffizi, dlouhé dvoutraktové budově, rozdělené úzkým dvorem, která spojuje hlavní náměstí (Piazza della Signoria) a Starou radnici (Palazzo Vecchio) s nábřežím řeky Arno. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a čekací doba návštěvníků u vstupu může zabrat i několik hodin.

  • Peklo (Inferno 1307–1308)
  • Očistec (Purgatorio 1308–1312)
  • Ráj (Paradiso 1316–1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti.

Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla.

Sedm set let po Danteho smrti zůstává Božská komedie zcela jedinečným mistrovským dílem. Je napsán v letech 1308 až 1320 a rozjímá nad nebeským a světským, univerzálním a osobním, věčným a současným jako žádný jiný text. Tři knihy / Peklo, Očistec a Ráj se zabývají teologickou otázkou, jak se lidé mohou dostat skrz nástrahy a rozptýlení tohoto světa do ráje. Přesto se Dante nezabývá všemi lidmi; celý jeho přístup je osobní. Postava, kterou sledujeme na cestě zjevení, je jen mladší verzí básníka, důrazně autobiografická a pevně spojená s jeho světem. Když ztratí cestu v tmavém lese - na Zelený čtvrtek 1300 - nese si až do této chvíle veškeré své prohřešky Danteho života. 

Peklo a Očistec

Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Danteho ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danteho provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Danteho jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje („Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“).

Mosaic (detail) of the Satan in the Last Judgment on the ceiling of the Florence Baptistry (13th century)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Battistero_di_San_Giovanni_mosaics_n11.jpg

Kde se Dante inspiroval:

https://www.khanacademy.org/humanities/renaissance-reformation/late-gothic-italy/florence-late-gothic/a/dantes-divine-comedy-in-late-medieval-and-early-renaissance-art



https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-inferno#1

Dante Istoriato. Peklo

Božská komedie ilustrovaná Federico Zuccari

https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-inferno#16&gid=1&pid=15

Federico Zuccari, nebo také Federigo Zuccaro (asi 1542/1543Sant'Angelo in Vado – 20. července 1609Ancona), byl italský manýristický malíř a architekt, činný jak v Itálii tak i v zahraničí.




Anděl spravedlnosti 37/50
https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-purgatorio#

Ráj

Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena (Beatrice Portinari), která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.


Saturnovo sedmé nebe: nebeský žebřík / https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-paradiso#

FORMÁLNÍ POHLED NA MANÝRISTICKOU KRESBU

Název byl odvozen od italského slova "maniera", které znamená "styl", nebo "způsob".

Malíři v podstatě odmítli harmonický styl Leonarda da Vinciho a hledali vlastní, nové způsoby vyjádření. Ten se vyznačuje především dynamikou; umělci vytvářeli přehnaně protáhlé a svalnaté figury v nepřirozených pózách. Také světelné kontrasty nemalovali tak měkce jako renesanční klasikové, jejich obrazy byly mnohem ostřejší a živelnější a kompozice složitější. Manýristé se oproti svým předchůdcům zabývali více alegorickými výjevy a metaforami.

Prvním z průkopníků tohoto stylu byl Rafaelův žák Giulio Romano, který po smrti svého učitele manýristickým stylem dokončil mnoho jeho fresek, což mnoho jiných malířů považovalo za poškození Rafaelova díla a částečně na základě tohoto názoru poté vzniklo hnutí Prerafaelitů, snažících se o návrat k ladné renesanční harmonii.

Někteří kunsthistorici považují za Manýristu i slavného Michellangela, především díky jeho dynamickým sochám na náhrobcích Medicejů. Dále byli bezpochyby manýristy malíři Pontormo, Bronzino, vášnivý Carravaggio a například El Grecco, jehož dílo poznáme podle nepřirozeně dlouhých těl. Jedním z center manýrismu se později stala díky milovníkovi umění Rudolfovi II. Praha, kde tvořili malíři Arcimboldo, Bartolomeus Spranger, Hans von Aachen, sochaři Adrian de Vries a například architekti Aostalli, Gargiolli nebo Filippi...

------------------------------


Dante Gabriel Rossetti - Beata Beatrix, 1864-1870    

Beatrice di Folco Portinariová zvaná Bice (1266 – 8. června 1290) byla Italka z Florencie, obecně považovaná za múzu Danta Alighieriho

, objevující se v jeho díle pod jménem Beatrice. Pocházela z rodiny bankéře Folca Portinariho a byla vdaná za jiného bankéře Simona dei Bardiho. Dante napsal, že Beatrici potkal jen dvakrát a obě setkání byla od sebe vzdálena devět roků. Přesto ho mladá žena okouzlila natolik, že si lásku k ní zachoval po celý život. Beatrice byla hlavní inspirací pro Dantovo dílo Vita nuova a objevuje se jako básníkova průvodkyně v poslední knize Božské komedie, tedy v Ráji, kam předchozí průvodce Vergilius jako pohan nesmí vejít.

INSPIRAČNÍ VÝZVA

MANÝRISTICKÁ KRESBA TUŽKOU S VYUŽITÍM ŠRAFURY 
 https://www.vyukakresby.com/post/2016/03/22/jak-st%C3%ADnovat-a-%C5%A1rafovat 
(bez rozmazávání prstem nebo uchošťourem), NA PAPÍR NEBO V TABLETU
OBYČEJNOU TUŽKOU (FIXEM) A HNĚDOU NEBO ČERVENOU PASTELKOU:

- VYBER SI 1 KRESBU Z BOŽSKÉ KOMEDIE
  (vyber si z PEKLA, RÁJE, OČISTCE)
 https://www.uffizi.it/mostre-virtuali-categorie/a-riveder-le-stelle 
- PEČLIVĚ SE PODÍVEJ NA DETAILY A ZKUS JE PŘETAVIT DO SOUČASNOSTI

Navíc: můžeš se zapojit do CELOŠKOLNÍ INSPIRAČNÍ VÝZVY ZUŠ TEPLICE - VERŠOVANÁ VÝZVA a připojit ke své kresbě verše... Těšíme se!!! https://www.zusteplice.cz/versovana-vyzva/



úterý 2. března 2021

SKRYTÉ DOTEKY / ROUŠKA SVATÉ VERONIKY úterý a čtvrtek PVV

Svatá Veronika je postava, která podle legendy podala Ježíši Nazaretskému při jeho cestě s křížem na popraviště šátek, aby si otřel tvář. Tato relikvie, tzv. Veroničina rouška proto prý uchovává pravý obraz (veraikon) Ježíšovy tváře. Podle církevního kalendáře je svátek sv. Veroniky 4. února.

Podle legendy Veronika cestou na Golgotu podala Ježíši roušku (sudarium, potní šátek), aby si otřel tvář. Kristův obraz se tak zázračně otiskl do roušky, kterou pak sv. Veronika v Římě předala Klementu Římskému. Ve středověku se scéna s Veronikou stala součástí pašijového příběhu a šestým zastavením křížové cesty.

O tomto příběhu není žádná zmínka v kanonickém Novém zákoně, poprvé je zaznamenána v latinské verzi apokryfních Akt Pilátových ze 4. století. Klement Římský byl podle křesťanské tradice papežem Klementem I. v letech 91 až 97.

Rouška považovaná za pravou nebo věrnou kopii originálu je uchovávána jako vzácná relikvie na různých místech, zejména v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, dále pak v Hofburgu ve Vídni a v Alicante a Jaénu ve Španělsku. Veroničina rouška je také známa z vyobrazení svaté Veroniky. Dalšími podobnými relikviemi s otiskem údajné pravé podoby Krista jsou zejména mandylionrouška z Ovieda a turínské plátno.

Jak na to / INSPIRAČNÍ VÝZVA
JAK NA TO?
1. Připravte si mastný krém nebo olejíček a naneste si ho na obličej.
2. Kapesníčkem setřete z rukou přebytečnou mastnotu. Přiložte papír k obličeji a tvář obtiskněte.
3. Prozkoumejte dotyk své tváře otištěný na papíře proti světlu.
4. Otiskujte na různé druhy papíru, které doma najdete: střihový papír, papír do tiskárny, ubrousek, papír ze starého sešitu atd. 
https://ngp-prod.brainz.cz/storage/2148/umeni_-byt-_doma_vyzva_5.pdf



Tvář Kristova na roušce Veroničině https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_744

Claude Mellan

V jednom ze svých nejslavnějších děl – Roušce Veroničině – užil Claude Mellan své osobité rytecké techniky mistrovským způsobem. Již v roce 1624 se v Římě seznámil s velkorysým způsobem rytí Francesca Villameny a pod jeho vlivem pak dále rozvíjel postup, při němž budoval stíny a plastičnost tvarů bez křížového šrafování jen pomocí různé síly ryté linie a kladením čar sledujících formu souběžně vedle sebe. Na Roušce Veroničině je Kristova tvář vytvořena jedinou spirálovou linkou o proměnlivé síle, která začíná uprostřed desky a současně i uprostřed hlavy Krista – na špičce jeho nosu a všechny zobrazené prvky obrazu jsou pak vytvářeny pomocí zesíleného vrypu a paralelních linií. Tohoto brilantního technického způsobu však neužil Mellan samoúčelně, ale současně jím symbolizuje i jednotu světa zosobněnou jak tváří Kristovou, tak i abstrahujícím způsobem jejího ztvárnění.

datace: 1649

Adriena Šimotová (6. srpna 1926 Praha – 19. května 2014 Praha) byla česká malířka, grafička a sochařka.

Celou její tvorbou prostupoval hluboký zájem o člověka, síť vztahů a symboliku lidského těla, směřoval do nitra člověka, nikoli k jeho tělesné schránce. Opustila klasickou malířskou techniku a různými technikami zpracovávala papír a textil. Spolu se svým manželem, malířem Jiřím Johnem, byli při zakládání české umělecké skupiny UB 12. Rovněž byla členkou uměleckého seskupení malířů skupiny G7.

Upoutala na sebe pozornost svou svéráznou uměleckou technikou, která spočívá v mačkání, prořezávání a vrstvení papíru. Tímto vznikala díla s otisky dlaníchodidel nebo celého těla. Po celý život se snažila vytvářet nové techniky a postupy a přispívala tím k oživení české výtvarné scény. S životními těžkostmi se vyrovnávala svým vlastním způsobem, který se odráží v její výtvarné práci. Sama uváděla, že utrpení a bolest ji zpevnily a otevřely pro ni nové obzory. Její obrazy jsou vidět ve sbírkách např. v TokiuWashingtonuPařížiStockholmu a na mnoha českých výstavách.

https://dvojka.rozhlas.cz/jeji-umelecky-uspech-provazely-dve-osobni-tragedie-osudove-zeny-vytvarnice-7698888

Patří k nejvýznamnějším českým výtvarným umělcům vůbec. Byla oceňována doma i v zahraničí. Její dílo je úzce spjato s jejím osobním životem. Svůj originální výtvarný rukopis nalezla po smrti svého manžela, malíře a grafika Jiřího Johna. Nebyla to však jediná ztráta, která se do jejího díla i duše otiskla.

„Adriena nebyla introvertní, ačkoliv se to z její tvorby může zdát. Byla velmi otevřený a komunikativní člověk. Potřebovala přátele, blízké lidi, diváky. To všechno byla jedna část Adrieny. Druhá byla ovšem trochu utajená. Někdy působila jako člověk, který má kolem sebe hradbu a dívá se ven jen skrze škvíry v ní,“ vzpomíná na Adrienu Šimotovou historička umění Milena Slavická.

Nezajímá mne realismus, ale realita, nezajímá mne figurace, ale člověk.

Adriena Šimotová (z rozhovoru Milana Kozelky, Existenciální dilema člověka)

Adriena se narodila v Praze v srpnu roku 1926. Pocházela z česko-francouzské evangelické rodiny a ve víře byla také vychovávaná. „Její dětství bylo velmi harmonické a krásné. V rodině panovala velmi svobodomyslná atmosféra. Patřili mezi kultivované rodiny s velkou knihovnou a uměleckými zájmy.“

Sklony k umění Adriena projevovala už od raného věku. „Jak později vzpomínala, stále kreslila panu Marii, jesličky a náměty, které byly dané křesťanskou výchovou. Zároveň ale velmi dobře hrála na klavír,“ popisuje Slavická.

Výtvarná dráha přičiněním Adrieniny maminky tu hudební nakonec o něco převážila. Za války Adriena začala studovat na Státní grafické škole u profesora Zdeňka Balaše. V roce 1945 pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k profesorovi Josefu Kaplickému. „Že bude umělkyní, vnímala už v 19 letech jako osud, jako danost, které musí dostát,” říká Milena Slavická.


pondělí 1. března 2021

PROTESTNÍ PLAKÁT / MAKE ART NOT WAR - pondělí A+B, středa, čtvrtek A, pátek A+B

VYTVOŘTE PROTESTNÍ PLAKÁT A
VYDEJTE DO SVĚTA POZITIVNÍ ZPRÁVU!

Udělejte POUTAČ/PLAKÁT, abyste řekli, na čem vám záleží!


Bob a Roberta Smith
dělají umění ne válkou 1997
Tate
© Bob a Roberta Smith

Umělá neuronová síť bude generovat texty k poctě Haukové a Chalupeckého. Ukáže je hybridní billboard.
Na konci loňského roku vyhlásila kancelář MOBA výsledky soutěže o umělecké dílo k poctě básnířky Jiřiny Haukové a kritika a teoretika umění Jindřicha Chalupeckého. Na prvním místě se umístil návrh zpracovaný mezioborovou skupinou umělců a architektů. Členové této skupiny, Vojtěch Tecl, Tereza Brussmannová, Savka Marenić, Adam Šustek a Jakub Rajnoch, představili porotě návrh hybridního billboardu na kamenném soklu. Billboard bude zobrazovat nově vzniklé texty, generované umělou neuronovou sítí, která bude čerpat z archivu textů obou autorů. Pro skupinu bylo důležité, aby v návrhu, který nazvali „Spolu“, odkazovali na spojení tvorby básnířky a teoretika, a ne na jejich individuální práci. https://vltava.rozhlas.cz/umela-neuronova-sit-bude-generovat-texty-k-pocte-haukove-a-chalupeckeho-ukaze-je-8435625 


Dopisy a slova jsou skvělé! Slova jsou mocná. Mohou vytvářet úžasná nová místa a postavy.

Mnoho umělců používá slova k vyjádření. Bob a Roberta Smith vytvářejí velké poutače jako umělecká díla, aby řekli, na čem jim záleží.

Písmena jsou tvořena čarami a tvary. Budeme přemýšlet o písmech / FONTECH novými způsoby a uvidíme, jestli najdeme písmena ve světě kolem nás.

Přemýšlejte o tom, na čem vám záleží, jsou to hodiny VÝTVARKY ve školách? ZAVŘENÉ ŠKOLY? ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ? Životní podmínky zvířat v nouzi? Dívčí síla? Může to být cokoli!

Může to být jen laskavá zpráva, kterou chcete vydat do světa. (Jako byste chtěli, aby lidé byli šťastní a tančili!) Pamatujte, že to musí být krátká, odvážná věta, aby se vešla na váš formát!



Edward Ruscha

TANEC? 1973
UMĚLECKÉ POKOJE Tate a národní skotské galerie
© Ed Ruscha

Roman Opałka (27. srpna 1931 Abbeville-Saint-Lucien – 6. srpna 2011 Řím[1]) byl polsko-francouzský malíř a fotograf. Obvykle je řazen ke konceptuálnímu umění. 

Narodil se polským rodičům ve Francii. Do Polska se vrátili, když mu byli čtyři, ale byli z Polska deportováni nacisty po německém napadení Polska roku 1939. Znovu se vrátili do Polska v roce 1946. Poté vystudoval na Škole umění a designu v Lodži a na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. V roce 1977 však odešel do rodné Francie a v roce 1985 obdržel francouzské občanství.[2]

Proslul „obsesivním“ užitím číslic v dílech, soubor svých „číselných obrazů“ nazval 1965/1–∞. Vytvářel je v letech 1965–2011 a různorodá předchozí díla zavrhl. Ke svým obrazům často pořizoval nahrávky vlastního hlasu či filmy zachycující, jak maloval, a tyto audivizuální doplňky pak při vystavování tvořily integrální součást děl.[3]


 


Inspirační výzva:
VYTVOŘ PLAKÁT / POUTAČ 
- použij KRÁTKÉ HESLO / ODVÁŽNÉ SDĚLENÍ
- pracuj JEN s fontem (písmem) 
- pracuj s fontem (písmem) i ilustrací (obrazem) DOHROMADY
- VYDEJ DO SVĚTA POZITIVNÍ ZPRÁVU