pondělí 19. dubna 2021

MANGA - ILUSTRACE / po A+B, středa, čtvrtek A, pátek A+B

Velvyslanectví Japonska v ČR bude souběžně s pořádáním soutěže Japan International Manga Award přijímat ilustrace, které později postupně zveřejní na své homepage i Facebooku. Jedná se o příležitost ukázat své dílo mnoha lidem, tak neváhejte a posílejte své příspěvky!

Termín příjímání příspěvků

16. dubna – 15. července 2021
 

Podmínky

Přijímány budou klasické ilustrace i ilustrace vytvořené pomocí počítačové grafiky, profesionální i amatérské. Může jít o díla již zveřejněná, avšak nikoliv o díla, jejichž autorská práva a práva na zveřejnění náleží jiné osobě.

Vzhledem k tomu, že přijaté ilustrace budou umístěny na Facebook, prosíme o přizpůsobení formátu poměru přibližně 9:16. V případě, že nám budete posílat ilustrace také v papírové podobě, prosíme, aby velikost stránky nepřekročila formát A4 (210 mm x 297 mm). Lze zaslat i větší počet ilustrací.
 

※ Upozorňuje se, že ilustrace popírající zásady slušnosti, ilustrace politicky či nábožensky motivované, ani ilustrace porušující autorská práva např. na již existující postavičky nebudou zveřejněna.


3. Japonská manga v České republice (příspěvek překladatelky japonské mangy Anny Křivánkové)

Manga prodělala v průběhu 2. poloviny 20. století bouřlivý vývoj, v jehož rámci došlo jednak k vyčlenění japonského komiksu do různých pevně daných čtenářských kategorií (lišících se zejména s ohledem na pohlaví a věk čtenářů) a zároveň k ohromnému žánrovému rozkvětu – kromě dobrodružných (ovšem nikoliv pouze klasicky superhrdinských) komiksů nabízí manga i romantiku, historické drama, sci-fi, příběhy každodenních životů obyčejných lidí či naopak komiksy věnující se úzce specializované tematice, např. rybaření, gurmánství, horolezectví, sportu, zvířatům, medicíně apod. Právě tato rozmanitost velmi imponuje západním čtenářům, jejichž komiksový svět se i přes velký pokrok v uplynulých letech takovou pestrostí nevyznačuje.    
 

Předpokládám též, že mnohým čtenářům se líbí specifický mainstreamový výtvarný styl – tj. design postav, skladba panelů, zvláštní komiksová symbolika, onomatopoia atd. – nicméně velké množství „klasických“ komiksových čtenářů se poměrně hlasitě nechává slyšet, že právě tyto aspekty je od čtení mangy odrazují. (Podle mé zkušenosti jde většinou o starší mužské čtenáře.)
 

Kromě odlišností (specifický japonský mainstreamový styl, žánrová pestrost) je třeba zmínit i to, že manga v mnoha ohledech staví na univerzálních hodnotách a emocích (přátelství, odvaha, láska, obětavost, strach ze selhání a samoty), a tím pádem má velmi vysoký potenciál oslovit téměř kohokoliv – jde pouze o to dopřát jí prostor, což není vždy snadné, viz níže.
 

V současnosti je v ČR poměrně velká poptávka po japonském komiksu; nakladatelství CREW, které mangu vydává od r. 2010 a v současnosti je v tomto ohledu předním českým vydavatelem, již vydalo cca 25 titulů (z 90 % seriály čítající 20 a více svazků, mnohé jsou zatím neukončené), přičemž každý rok přibírá cca 2–3 novinky. Kromě toho vyšlo v průběhu posledních 12 let ještě několik méně známých titulů v nakladatelstvích Zoner Press (již mangu nevydává), Zanir a Hanami (polské nakladatelství, které již na českém trhu nepůsobí). 
(Co se týče mé překladatelské produkce, přeložila jsem pro CREW zatím celkem 20 titulů, cca 180 svazků; k tomu ještě 4 různé samostatné mangy pro nakladatelství Hanami v letech 2010–2020.)
 

Nabídka nicméně zatím není příliš pestrá, z velké části jde o komiksy kategorie šónen/seinen (tj. pro chlapce a mladé muže), pouze několik komiksů spadá do kategorie šódžo/džosei (tj. pro dívky a mladé ženy). Podobně jako v Japonsku, i u nás platí, že čtenáři mužského pohlaví se drží spíše svých kategorií, zatímco ženy a dívky jsou flexibilnější a čtou i komiksy mimo svou kategorii. 
 

Rovněž je třeba podotknout, že vydávání mangy je nákladná záležitost a podmínky kladené japonskou snahou bývají přísné. Navíc je český komiksový trh stále poměrně malý, čemuž je samozřejmě třeba přizpůsobit náklad vydávaných komiksů – pro běžný komiks je za relativně velký náklad považováno 1500 a více svazků, což často nevyhovuje japonské straně zvyklé obchodovat s většími komiksovými trhy (Německo, Francie, Polsko). Mangu je tudíž nutné vydávat ve větším nákladu než je tento, což mnohá nakladatelství nezvládnou, obzvláště pokud jim nedůvěřivá japonská strana pro začátek nabídne tituly, které nejsou příliš známé, a tudíž si na sebe nevydělají.
 

Mé nejoblíbenější mangy jsou spíše ty starší, poměrně velkou náklonnost chovám především k produkci neformální autorské skupiny Čtyřiadvacátnice (Nidžújonengumi), působící v 70. a 80. letech 20. století. Dílo těchto autorek – ponejvíce dívčí manga historického i mírně filozofického ražení – je však u nás neznámé, takže zmíním spíš ten ze svých nejoblíbenějších japonských komiksů, který vyšel i u nás, a jenž jsem měla tu čest přeložit. Jde o historické drama Zpráva pro Adolfa (Adorufu ni cugu) z 80. let 20. století, jehož autorem je jeden z nejvýznamnějších japonských komiksových kreslířů Osamu Tezuka (1928–1989). Pro evropské čtenáře je tento příběh atraktivní mj. i proto, že se kromě exotického Japonska odehrává i v Evropě těsně před a během druhé světové války, a kromě vynikajícího výtvarného zpracování nabízí strhující lidské drama s nadčasovým poselstvím.

Anna Křivánková, leden 2021

 
Osamu Tezuka (japonsky 手塚 治虫 Tezuka Osamu3. listopadu 1928 TojonakaOsaka – 9. února 1989) byl japonský umělec, animátor, producent a doktor (lékařskou praxi však nikdy nevykonával), který se proslavil především svými manga příběhy. Mezi jeho nejznámější díla patří Tecuwan Atomu či Janguru Taitei. Díky novátorským postupům ve svých mangách je často nazýván Bůh mangy nebo japonský Disney.[1] Je pohřben v tokijském chrámu Souzen-dži.

Ilona Doucková / 
Vliv Tezuky Osamua na pozdější komiksové autory
Pro Japonce je Tezuka Osamu významným komiksovým autorem 20. století, který si během svého života vysloužil přezdívky jako „bůh mangy“ nebo „japonský Walt Disney“. Mnozí ho znají jen jako autora úspěšných mang (japonských komiksů) jako Black Jack, Tecuwan Atomu, Džanguru taitei, Ribon no kiši, ale ve skutečnosti je jeho odkaz na poli japonského komiksu a animovamého filmu mnohem větších rozměrů. Práce se snaží především skrze analýzu sekundárních pramenů představit samotného Tezuku a jeho komplexní tvorbu, spojovanou s inovátorskými technikami a rozšířením tematické nabídky mangy, a nalézt jeho vliv v dílech pozdějších komiksových autorů (především u Čtyřiadvacátnic v oblasti šódžo a komiksových autorů spojovaných s jeho studiem Tokiwasó). Dále má za úkol krátce představit Tezukovu animátorskou tvorbu a jeho přínos japonské animaci. 
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/124555/



Historické pozadí japonského komiksu 
Satirická tvorba období Edo Na začátku období Edo (1603-1868) došlo k vzestupu obchodnické třídy, která si dokázala nahromadit velké bohatství a nyní lačnila po levné zábavě. Spolu se zvyšující se poptávkou a stále zrychlujícím se rozvojem tiskařské technologie se různé tisky (ukijo e, tobae...) a nenákladné ezóši staly masově vyráběným artiklem schopným měšťany uspokojit. Ezóši, knížky s erotickými či humornými obrázky, se lišily barvou použitého inkoustu a papíru, podle které se pro ně vžila i další označení jako akahon, kurohon, aohon a kibjóši (žluté, hnědé, červené a žluté knížky). Prostoduchý obsah, nízká cena, masová produkce, vázaný formát a velké rozšíření těchto knížek vede některé odborníky k názoru, že ezóši jsou přímým předchůdcem dnešní mangy. (Power 2009, str. 24) Na konci období Edo, působil slavný umělec Hokusai Kacušika (1760-1849), jež v sérii monografií Hokusai manga (sbírka černobílých tisků zvířat, rostlin a lidí) použil termín „manga“, kterým označil své obrázkové eseje, respektive hravě vyvedené malůvky, které měly sloužit především jako učební pomůcka pro další umělce. (Power 2009, str. 24; Berndt 2008, str. 6) 

Rané vlivy Osamu Tezuky
Šikana ve škole
Ačkoliv byl Tezuka již od malička obklopen mangou, divadlem a filmem, neprožil zrovna idylické dětství. Již od základní školy byl mezi spolužáky předmětem posměchu a škádlení kvůli vzhledu obličeje, který jim prý připomínal hmyz, a kvůli nápadným dioptrickým brýlím se širokou obroučkou. Písničky, které ostatní děti vymýšlely o jeho vzhledu, však patřily k tomu méně krutému zacházen, kterému byl Tezuka ve svém dětství vystaven. Před spolužáky, kteří ho šikanovali, se musel často skrývat, s čímž mu pomáhal jeho kamarád Išihara, jehož dům stál blízko školy. V těchto těžkých chvílích mu kromě maminky byla velkou oporou určitá skupina spolužáků, se kterými se sblížil a následně trávil čas. Tato skupina Tezukovým pocitům velmi dobře rozuměla, protože se sestávala z dětí, kterých se ostatní děti ve třídě stranily, jelikož je považovali za divné jedince či vyvrhely. A do této skupiny dětí, které stály mimo třídní kolektiv, patřil právě i Tezukův kamarád Išihara (přezdívaný „Inženýr“), který podnítil v Tezukovi zájem o sci-fi, astronomii a hmyz. (Tezuka 2010, str. 2, 6-9)








INSPIRAČNÍ VÝZVA:
NAKRESLI MANGA HRDINKU/ MANGA HRDINU 
- inspiruj se SLAVNÝM, OBLÍBENÝM OBRAZEM, SOCHOU...
 Z HISTORIE DĚJIN UMĚNÍ (Sailor Venuše / inspirace Zrození Venuše, obraz namalovaný Botticelim, hrad Magelan - Tatlinova věž, kočka Artemis...)
- nakresli krátký strip / minimálně 1 str (3 okna/frame) /...akce viz hodina gymnastiky Minako Aino - využij všechny tobě známé zážitky (z oboru, předmětů)
- využij a vymysli transformační předmět své hrdinky - ...může být rozkreslena na 1 str pouze transformace/proměna 




Minako Aino (愛野美奈子Aino Minako , přejmenována na "Mina Aino" v některých anglických úpravách) , známější jako Venus (セーラーヴィーナス, Sera Vīnasu ) , je románová postava v Sailor Moon manga série napsané Naoko Takeuchi








úterý 13. dubna 2021

SUPERHRDINA / SUPERHRDINKA / úterý + středa + PVV

Superhrdina je fiktivní bytost, která se objevuje zejména v literatuřekomiksu a filmu. Je to většinou maskovaný člověk s nadpřirozenými schopnostmi. Na rozdíl od běžných hrdinů je obdařen buď výjimečnými schopnostmi, např. Superman, nebo mimořádnými technologickými možnostmi, jako např. Batman, případně jejich kombinací. Reprezentuje kladné vlastnosti a dobrotu lidské povahy. Obvykle pracuje sám a neměl by zabíjet.


 

Wonder Woman je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím DC Comics. Jejím autorem je psycholog a scenárista William Moulton Marston, prvním kreslířem byl H. G. Peter. Poprvé se objevila v komiksovém sešitu All Star Comics #8 v prosinci 1941. Wonder Woman je polobohyně a válečnice ze země Amazonek (založené na řecké mytologii), kde je proslulá jako princezna Diana z Themysciry. Mimo svou zemi se skrývá pod tajnou identitou pod jménem Diana Prince.
Jako superhrdinka bojující za spravedlnost, lásku, mír a genderovou rovnoprávnost se stala ikonou feminismu. Také je zakládající členkou týmu Justice League.

Superman je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím DC Comics. Je výtvorem tvůrčího dua, které tvořili Jerry Siegel a Joe Shuster. Poprvé se objevil v komiksovém sešitu Action Comics #1 v červnu 1938.

Jde o syna vědce Jor-Ela a Lary Lor-Van z planety Krypton. Jeho rodné jméno je Kal-El. Jako malé dítě byl odeslán na Zemi svým otcem, jenž věděl o blížící se zkáze jejich domovské planety. Na Zemi se ho ujali postarší bezdětní manželé Jonathan a Martha Kentovi a dali mu jméno Clark.

Díky fyzikálním rozdílům mezi planetami a evolučnímu předstihu Kryptoňanů oproti lidem má Clark neobyčejné (nadpřirozené) schopnosti. Zdrojem jeho síly je naše žluté Slunce. Dokáže běžet rychleji než kulka, má nadlidskou sílu, je nezničitelný, má citlivější smysly, reflexy, výdrž a dokonalou regenerační schopnost. Svýma rentgenovýma očima dokáže prohlédnout jakýkoli materiál kromě olova.Oči mu slouží i jako dalekohled, teleskop nebo mikroskop. Také je schopen očima metat oheňlaserový paprsek nebo různé variace tepelného záření. Jeho sluch mu umožňuje slyšet volání o pomoc i z hodně vzdáleného místa. Létání je jeho další schopností. Rychlost, které může dosáhnout za letu, je takřka neomezená a blíží se rychlosti světla. Svým dechem dokáže cokoliv zmrazit nebo odfouknout. Vzhledem k tomu, že jeho hlavním zdrojem energie je Slunce, nemusí jíst ani pít a prakticky vůbec nestárne. Délka jeho života je omezená délkou života Slunce. Jedinou jeho slabostí je kryptonitmeteorit, který je vlastně radioaktivním úlomkem z jeho zničené rodné planety. Jeho zelená forma může Supermana i zabít. Další druhy kryptonitu, které ho mohou nějak ovlivnit, jsou červený, černý, modrý, zlatý a stříbrný.

Po smrti svého adoptivního otce se vydává do města Metropolis. Zde pracuje inkognito jako nesmělý a bojácný reportér deníku Daily Planet, vzbuzující dojem, jako by neuměl ani napočítat do pěti. Ale kdykoliv je připraven proměnit se v muže v modrém kostýmu s červenou pláštěnkou - Supermana, který vždy bojuje na straně spravedlnosti a dobra. V zaměstnání se setkává s atraktivní žurnalistkou Lois Laneovou, do které se zamiluje.

Jeho ženským doplňkem respektive protějškem je pak komiksová postava Supergirl.



Sailor Moon

 

Sailor V a kočka Artemis

Minako Aino má modré oči a blonďaté vlasy, raději nosí vlasy dolů s jednoduchou červenou mašlí. Když byla na střední škole, měla na sobě školní uniformu v námořnickém stylu, jakou nosili civilní námořníci, ale s několika rozdíly.

Japonský školní uniforma je vzhledově podobná stylu vojenských (v našem případě) námořnických uniforem. Poprvé byl použit v Japonsku na konci 19. století a nahradil tradiční kimono . [1] Dnes jsou školní uniformy běžné v mnoha japonských veřejných a soukromých školách. Japonský výraz pro tento typ uniformy je seifuku (制服) .

Jednoho dne potká mluvící bílou kočku s půlměsícem na čele jménem Artemis . 
Artemis byla řecká bohyně měsíce a lovu, dvojče Apolla a dcera Dia a Leta. Byla známá jako Diana Římanům.

Minako se poprvé setkala s Artemis na hodině gymnastiky, kde na ní málem dopadla, a Artemis ji nadále pozorovala, ikdyž byla ve škole. Nakonec se k jejímu překvapení představila a řekla jí, že je Sailor Guardian (strážce/ ochránce).

Zrození Venuše je obraz namalovaný Sandrem Botticellim
Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1444[1] FlorencieItálie – 17. května 1510, tamtéž) byl italský renesanční malíř, představitel florentské školy. Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského quattrocenta.

Obraz zrození Venuše, který nejspíše vznikl podobně jako jiný obraz Primavera v období kolem roku 1478 nebo 1483–1486[1]. Na rozdíl od Primavery je zde kompozice pojatá zleva doprava – dvojice letících zefyrů svým dechem ovívá zcela nahou Venuši stojící na mořské lastuře, zatímco na břehu čeká Hóra, aby ji mohla zahalit do pláště. 

Kočka Artemis odhalí, že Minako (naše studentka junior high school) má magickou schopnost přeměnit se na mnohem silnější, mocnější a krásnější dívku než kdokoli jiný.

Říká jí „Sailor Venus“ a říká se, že má za úkol chránit Zemi ve jménu své ochranitelské planety Venuše. Aby jí Artemis (kočka) pomohla s její misí, dá jí ty dva předměty, kompaktní půlměsíc a magické pero. Kouzelné pero jí umožňuje proměnit se v Vojáka spravedlnosti: Sailor V - Soldier of Justice: Sailor V. 

INSPIRAČNÍ VÝZVA:
Nakresli svého SUPER HRDINU/SUPER HRDINKU a v kresbě se pokus nakreslit i jeho SUPER schopnosti (co ke svému převtělení potřebuje, čím brání svět).

 


 

 



 

 
SOUTĚŽ / VÝTVARNÁ https://www.worldart.cz/soutez-boj-s-pandemii/ 

VIDEA:

Sailor Moon - Opening (1080p) [Japanese]


Wonder Woman 1984 (2020) Nový dabing trailer CZ DC FanDome

pondělí 12. dubna 2021

BOŽSKÁ KOMEDIE / pondělí A+B / čtvrtek A / pátek A+B

Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 13071321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.


Domenico di MichelinoDante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/Dante_Domenico_di_Michelino_Duomo_Florence.jpg 

Danteho Božská komedie
v umění pozdního středověku a rané renesance

Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Podle moderních měřítek na Božské komedii nic komického není. Komedie se jí říká ze zcela jiných důvodů. Ve čtrnáctém století se italská literatura povinně dělila na dvě kategorie: tragédie, zastupující vysokou literaturu, byly psány spisovnou italštinou, a komedie, představující literaturu nižší, byly psány dialektem a mířily spíše k lidovým vrstvám. V době vzniku Dantova díla, se přízvisko komedie používalo pro hry a umělecká díla, která byla určená všeobecné veřejnosti. Tj. zejména pro obyčejné lidi a plebs. Kdežto tragédie byla určena hlavně šlechticům a ctihodným měšťanům. Dantovo dílo, mělo směřovat hlavně obyčejným lidem, aby všichni věděli, jak tesktní po své milované Florencii a své lásce Beatrici.

Dílo je složeno z těchto tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304). 

GALERIE UFFIZI https://www.uffizi.it/mostre-virtuali-categorie/a-riveder-le-stelle  
Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění v italské Florencii, prototyp renesanční galerie. Je umístěna v paláci Uffizi, dlouhé dvoutraktové budově, rozdělené úzkým dvorem, která spojuje hlavní náměstí (Piazza della Signoria) a Starou radnici (Palazzo Vecchio) s nábřežím řeky Arno. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a čekací doba návštěvníků u vstupu může zabrat i několik hodin.

  • Peklo (Inferno 1307–1308)
  • Očistec (Purgatorio 1308–1312)
  • Ráj (Paradiso 1316–1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti.

Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla.

Sedm set let po Danteho smrti zůstává Božská komedie zcela jedinečným mistrovským dílem. Je napsán v letech 1308 až 1320 a rozjímá nad nebeským a světským, univerzálním a osobním, věčným a současným jako žádný jiný text. Tři knihy / Peklo, Očistec a Ráj se zabývají teologickou otázkou, jak se lidé mohou dostat skrz nástrahy a rozptýlení tohoto světa do ráje. Přesto se Dante nezabývá všemi lidmi; celý jeho přístup je osobní. Postava, kterou sledujeme na cestě zjevení, je jen mladší verzí básníka, důrazně autobiografická a pevně spojená s jeho světem. Když ztratí cestu v tmavém lese - na Zelený čtvrtek 1300 - nese si až do této chvíle veškeré své prohřešky Danteho života. 

Peklo a Očistec

Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Danteho ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danteho provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Danteho jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje („Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“).

Mosaic (detail) of the Satan in the Last Judgment on the ceiling of the Florence Baptistry (13th century)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Battistero_di_San_Giovanni_mosaics_n11.jpg

Kde se Dante inspiroval:

https://www.khanacademy.org/humanities/renaissance-reformation/late-gothic-italy/florence-late-gothic/a/dantes-divine-comedy-in-late-medieval-and-early-renaissance-art



https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-inferno#1

Dante Istoriato. Peklo

Božská komedie ilustrovaná Federico Zuccari

https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-inferno#16&gid=1&pid=15

Federico Zuccari, nebo také Federigo Zuccaro (asi 1542/1543Sant'Angelo in Vado – 20. července 1609Ancona), byl italský manýristický malíř a architekt, činný jak v Itálii tak i v zahraničí.




Anděl spravedlnosti 37/50
https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-purgatorio#

Ráj

Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena (Beatrice Portinari), která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.


Saturnovo sedmé nebe: nebeský žebřík / https://www.uffizi.it/mostre-virtuali/dante-istoriato-paradiso#

FORMÁLNÍ POHLED NA MANÝRISTICKOU KRESBU

Název byl odvozen od italského slova "maniera", které znamená "styl", nebo "způsob".

Malíři v podstatě odmítli harmonický styl Leonarda da Vinciho a hledali vlastní, nové způsoby vyjádření. Ten se vyznačuje především dynamikou; umělci vytvářeli přehnaně protáhlé a svalnaté figury v nepřirozených pózách. Také světelné kontrasty nemalovali tak měkce jako renesanční klasikové, jejich obrazy byly mnohem ostřejší a živelnější a kompozice složitější. Manýristé se oproti svým předchůdcům zabývali více alegorickými výjevy a metaforami.

Prvním z průkopníků tohoto stylu byl Rafaelův žák Giulio Romano, který po smrti svého učitele manýristickým stylem dokončil mnoho jeho fresek, což mnoho jiných malířů považovalo za poškození Rafaelova díla a částečně na základě tohoto názoru poté vzniklo hnutí Prerafaelitů, snažících se o návrat k ladné renesanční harmonii.

Někteří kunsthistorici považují za Manýristu i slavného Michellangela, především díky jeho dynamickým sochám na náhrobcích Medicejů. Dále byli bezpochyby manýristy malíři Pontormo, Bronzino, vášnivý Carravaggio a například El Grecco, jehož dílo poznáme podle nepřirozeně dlouhých těl. Jedním z center manýrismu se později stala díky milovníkovi umění Rudolfovi II. Praha, kde tvořili malíři Arcimboldo, Bartolomeus Spranger, Hans von Aachen, sochaři Adrian de Vries a například architekti Aostalli, Gargiolli nebo Filippi...

------------------------------


Dante Gabriel Rossetti - Beata Beatrix, 1864-1870    

Beatrice di Folco Portinariová zvaná Bice (1266 – 8. června 1290) byla Italka z Florencie, obecně považovaná za múzu Danta Alighieriho

, objevující se v jeho díle pod jménem Beatrice. Pocházela z rodiny bankéře Folca Portinariho a byla vdaná za jiného bankéře Simona dei Bardiho. Dante napsal, že Beatrici potkal jen dvakrát a obě setkání byla od sebe vzdálena devět roků. Přesto ho mladá žena okouzlila natolik, že si lásku k ní zachoval po celý život. Beatrice byla hlavní inspirací pro Dantovo dílo Vita nuova a objevuje se jako básníkova průvodkyně v poslední knize Božské komedie, tedy v Ráji, kam předchozí průvodce Vergilius jako pohan nesmí vejít.

INSPIRAČNÍ VÝZVA

MANÝRISTICKÁ KRESBA TUŽKOU S VYUŽITÍM ŠRAFURY 
 https://www.vyukakresby.com/post/2016/03/22/jak-st%C3%ADnovat-a-%C5%A1rafovat 
(bez rozmazávání prstem nebo uchošťourem), NA PAPÍR NEBO V TABLETU
OBYČEJNOU TUŽKOU (FIXEM) A HNĚDOU NEBO ČERVENOU PASTELKOU:

- VYBER SI 1 KRESBU Z BOŽSKÉ KOMEDIE
  (vyber si z PEKLA, RÁJE, OČISTCE)
 https://www.uffizi.it/mostre-virtuali-categorie/a-riveder-le-stelle 
- PEČLIVĚ SE PODÍVEJ NA DETAILY A ZKUS JE PŘETAVIT DO SOUČASNOSTI

Navíc: můžeš se zapojit do CELOŠKOLNÍ INSPIRAČNÍ VÝZVY ZUŠ TEPLICE - VERŠOVANÁ VÝZVA a připojit ke své kresbě verše... Těšíme se!!! https://www.zusteplice.cz/versovana-vyzva/