ZÁPASNÍK SUMO / ŽIVÝ POKLAD JAPONSKA
Sumó (japonsky: 相撲; česky doslova: bránit se) je sport, starý více než 1 000 let, mající svoje počátky v japonském šintoismu.[1] Japonským národním sportem se stalo sumó během období Edo (1600–1868). První zmínka o tomto sportu se však objevuje již v kronice Kodžiki z roku 712. Jedná se sport plný tradic, precizních pravidel a symbolů, ale především pevně daných obřadů.
...podle staré japonské legendy bohyni slunce Amaterasu otrávilo chování jejího bratra do takové míry, že se schovala do jeskyně, zavalila vchod velkým kamenem a tím způsobila zatmění Slunce. Lidé se báli, že pokud se slunce nevrátí, zcela jistě zahynou. Proto na radu moudrého starce postavili velký dřevěný ptačí hřad a posadili na něj všechny kohouty ve městě. Kohouti začali kokrhat a bohyně slunce ze zvědavosti vykoukla ven z jeskyně. Ke kameni, který musela o kousek odsunout, přiběhl z města velký zápasník sumó, zcela ho odtlačil a pustil slunce ven, čímž zachránil svět. Právě tohle ptačí bidlo se stalo první bránou torii. Od té doby se torii staly symbolem prosperity a štěstí a rozšířily se po celém Japonsku.
Bije o šest let starší chlapce. Malému zápasníkovi sumo je 10 let a váží 85 kilogramů
19. 1. 2021 11:26
Princip zápasu
Zápasy sumo se odehrávají na čtvercovém vyvýšeném (50–70 cm) ringu „dohjó“ v jehož středu je 28 snopy z rýžové slámy vyznačeno kruhové zápasiště o průměru 4,57 m. Cílem zápasu je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště nebo ho donutit, aby se dotkl povrchu země jakoukoliv jinou částí těla, než je chodidlo. Snahou je tedy především vyvést svého soupeře z rovnováhy.
Slavnostnímu vstupu zápasníků před vlastními zápasy do ringu se říká dohjóiri (土俵入り) a jedná se o obřadní představení zápasníků. Soupeři před samotným zápasem tráví čas v kruhu předváděním obřadních dřepů „šiko“ a soubojem očí se soupeřem. Poté oba zápasníci vystoupí z kruhu, napijí se „vody síly“, otřou si ústa „papírem síly“ a poté naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti, což má zahnat zlé duchy.
Fyzickým předpokladem k dosažení úspěchu jsou rovnováha, hbitost a pružnost spojené s co možná nejníže umístěným těžištěm. K tomu zápasníci pravidelně provádějí tři tradiční cvičení:
- Ke cvičení šiko je třeba postoje s široce rozkročenými chodidly, hluboce se nadechnout, naklonit se tělem na levou stranu, zvednout pravou nohu co nejvíce do strany a co nejvíce do výšky, a poté dupnout s hlasitým vydechnutím
- Matawari vyžaduje sezení na zemi s nohama roztaženýma co nejvíce do šířky. Pak se zápasník snaží předklonit co nejvíce k zemi a přitisknout se k ní celou horní částí těla
- Teppo je dřevěný sloup, zatlučený do země. Zápasník do něho bije otevřenou rukou střídavě z levé a pravé strany. Toto cvičení zlepšuje schopnosti načasování a koordinace
Takanoyama Shuntarō (born 21 February 1983 as Pavel Bojar) is a former sumo wrestler from Prague, Czech Republic. He is the first man from the Czech Republic to join the professional sport in Japan.[1] He reached the third highest makushita division in 2004, but due to his light weight he had difficulty in regularly beating his opponents, despite his skill.[2] However, in May 2011 he finally earned promotion to the sekitori ranks. After becoming only the third new sekitori since 1958 to pass through jūryō division in just one tournament, he made his debut in the top makuuchi division in September 2011. He retired on 24 July 2014. https://en.wikipedia.org/wiki/Takanoyama_Shuntar%C5%8D
Žádné komentáře:
Okomentovat