pondělí 26. dubna 2021

ARACHNÉ A LOUISE BOURGEOIS / pondělí A+B, středa, čtvrtek A, pátek A+B

 Arachné (latinsky Arachne, z řeckého ᾰ̓ρᾰ́χνη arachné „pavouk“) je postava z Ovidiova díla Proměny, dívka jež vyzvala Athénu[pozn. 1][1] na soutěž v předení, za což byla potrestána proměnou v pavouka.


Arachné byla dcerou pastýře Idmóna z Kolofónu v Lýdii a vynikala v předení. Počala tvrdit že je v tomto umění lepší než Athéna a nepřiznávala této bohyni žádnou zásluhu na svých dovednostech. Athéna se jí tedy zjevila v podobě staré ženy a řekla Arachné že se nemůže měřit bohům a aby prosila bohyni o odpuštění, dívka však trvala na své převaze a vyzvala Athénu ať se nevyhýbá soutěži. Poté bohyně sňala svůj převlek a soupeření o nejlepší tapisérii počalo – Athéna na té své vypodobnila bohy v jejich velikosti, zatímco Arachné milostná dobrodružství bohů. Athéna uražena dokonalostí dívčina díla a jeho námětem Arachninu tapisérii roztrhala, dívku fyzicky napadla a ta se ze zoufalství oběsila. Athéna poté s jistou lítostí i doznívajícím hněvem oběšenou pokropila vytážkem z Hekatiných bylin a proměnila v pavouka jež věčně přede své sítě.




Louise Bourgeois byla surrealistická umělkyně narozená v Paříži v roce 1910. V roce 1938 se se svým manželem, historikem umění Robertem Goldwaterem, přestěhovala do New Yorku, kde žila a pracovala až do své smrti ve věku 98 let. život. V souladu s tím se nezdržovala na newyorské umělecké scéně a až později získala pozornost a slávu svého umění. Dnes je Louise Bourgeois nejlépe známá svými sochami a instalacemi. Jako žena je považována za moderní průkopnici v této oblasti a je známá jako ikona feministického umění . Ačkoli sochařství a instalace jsou hlavním dílem umělkyně, byla také malířkou a grafičkou.

Práce Louise Bourgeois vyprávějí o tématech rodiny, sexuality a těla . Jsou prostoupeni zraněními a ztrátami. Louise Bourgeois ve své práci odráží bolest jejího dětství a jejího vztahu s rodiči. Její rodiče byli tkalci, kteří provozovali ve svém domě ve francouzském Choisy-le-Roi dílnu na opravy koberců s přibližně 25 zaměstnanci. Zatímco vztah umělkyně s matkou v dětství byl velmi vřelý, její vztah s otcem byl nesmírně obtížný. V několika rozhovorech umělkyně opakovaně zdůrazňovala, že se jí nikdy nepodařilo překonat traumatické dětství . Pro Louise Bourgeois byla práce na jejích uměleckých dílech jakýmsi terapeutickým procesem. 

Podívejme se na dílo Louise Bourgeois, na jedno z jejích pozdních, ale také nejslavnějších děl: Maman (1999). Jedná se o gigantickou ocelovou a mramorovou plastiku ve tvaru velkého pavouka vysokého devět metrů. Pavoučí socha je jednou z několika svého druhu, ale Maman (1999) je zdaleka nejvyšší v pavoučí sérii. Tělo pavouka nese vak obsahující 26 mramorových vajec.

Pavouk symbolizuje matku umělkyně, která pracovala jako tkadlena a byla pro umělkyni ochrannou postavou. Maman je také francouzské slovo pro „mámu“. Louise Bourgeois sama vysvětlila svou sochu takto : „Pavouk je ódou na moji matku. Byla to moje nejlepší kamarádka. Tak jako pavouk byla moje matka tkadlenou. Moje rodina se zabývala restaurováním gobelínů a dílnu obstarávala právě moje matka. Jako pavouci byla moje matka také velmi chytrá. Pavouci pojídají komáry. Víme, že komáři šíří nemoci, a proto jsou nežádoucí. Pavouci jsou tomu napomáhají a tím nás ochraňují, stejně jako moje matka. “ https://www.thecollector.com/louise-bourgeois-artist/ 


Pavučina je síť na chytání hlavně létajícího hmyzu, kterou vytvářejí pavouci snováním lepkavého vlákna. Pavoučí vlákno má vynikající pevnost a pružnost, lze je roztáhnout až na dvojnásobek délky, aniž by se přetrhlo. Každý pavouk vytváří několik druhů vláken, které užívá různým způsobem. 
Neexistuje žádný pevný vztah mezi klasifikací pavouků a typem pavučin, které vytvářejí: druhy ve stejném rodu mohou vytvářet velmi podobné či výrazně odlišné pavučiny. Totéž platí o chemickém složení pavoučích vláken. Vzájemně podobné techniky vytváření pavučin nejčastěji vznikají konvergencí. Většina pavouků snová nekruhové pavučiny, přičemž se předpokládá, že kruhové pavučiny jsou evolučně starší.

Tapisérie jsou tkané koberce, pokrývky či potahy, převážně nástěnné, podle pařížské manufaktury nazývané také ekvivalentním termínem gobelíny. Podle manufaktury ve francouzském Arrasu se v polštině nazývají arrasy, v ruštině je označení špalier odvozeno ze staroněmeckého termínu Spalier.

Tapisérie mívá různé funkce: reprezentační, estetickou dekorační, praktické účely tepelné a akustické izolace interiéru, případně opticky odděluje místnost.


INSPIRAČNÍ VÝZVA:
návrh na gobelín / tapisérii

na téma: PAVOUK, SÍŤ, ARACHNÉ, VZTAH, POCTA

Inspiraci najdeš v řecké báji (můžeš vlastním způsobem nakreslit ilustraci příběhu), v díle Louise Bourgeois (Maman) nebo v prosté informaci o pavučině, pavoucích...






 



 



Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)